Láska na první pohled
Málokdy se stane, že mne muž zaujme. Jsem poměrně náročná, co se výběru partnera týče. Když k nám do práce ale před pár měsíci nastoupil nový kolega Pavel, zůstala jsem stát jako opařená. Na první pohled jsem se do něj zamilovala a věděla jsem, že musí být můj. Snažila jsem se s ním flirtovat a chtěla jsem, aby si mě všimnul. Od spolupracovníků, kteří s ním jsou v úzkém kontaktu, mi ale bylo vysvětleno, že je moje snažení marné, protože má Pavel přítelkyni.
Prý je do ní velmi zamilovaný, a to i navzdory tomu, že jej „opustila” a přestěhovala se do Německa, kde pracuje. Za Pavlem pak jezdí každý druhý víkend, aby spolu strávili alespoň nějaký čas. Hned jsem si řekla, že líp mu bude se mnou. Přece potřebuje vedle sebe ženu, která se o něj postarán denně a bude stále s ním. Nevěřím tomu, že v takovémhle vztahu, ve kterém je, může být skutečně šťastný.
Spřádám plán
O Pavla velmi stojím, ale připadá mi, že ať dělám, co dělám, vůbec si mě nevšímá. Kolegové mi řekli, že má velmi rád bramboráky, a tak jsem mu je udělala. Vím, že dělám dokonalé bramboráky, vždy mi je všichni chválili, tak jsem se před ním chtěla blýsknout. Dala jsem si na nich tentokrát opravdu záležet. Když jsem mu je ale donesla, jen slušně poděkoval, dal si je na stůl a ani je neochutnal. Byla jsem naštvaná. Rozhodně jsem se ale nevzdala.
Za pár týdnů máme od práce zorganizovaný víkendový pobyt. Jede nás tam asi dvacet a Pavel pochopitelně nebude chybět. Už teď mám jasno, že jej na oné akci svedu a bude můj. Vím, že si o mně spousta lidí bude zřejmě myslet, že jsem potvora, když se snažím odloudit zadaného chlapa, ale já si zkrátka nemůžu pomoct. Navíc jsem přesvědčená, že vedle mě bude nesmírně šťastný a dám mu vše, co potřebuje. Doufám tedy, že nebude dělat drahoty a půjde svému štěstíčku naproti.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
