Život po porodu s sebou nepřináší jen pozitiva. Na všechny zásadní změny se podívejte do galerie.

Realita

Dítě jsem si přála a celé těhotenství si užívala naplno. Bylo krásné pozorovat, jak ve mně malý roste a dává mi znamení. Na druhou stranu mě očekávání neomezovalo a mohla jsem cestovat a bavit se. To, že po porodu přijde ledová sprcha a mému starému životu bude konec, jsem si vůbec nepřipouštěla. Nedávno oslavil třetí narozeniny a já jsem si k němu ještě stále nenašla cestu. Dítě mě jenom omezuje. Snažím se, ale nevidím na něm nic dobrého. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem si vyrazila na výlet do přírody nebo uspořádala dámskou jízdu s kamarádkami. Nemůžu se sbalit a jít do města nebo kýnout na rychlou akci. Parazituje i na mém životě doma. K jídlu si často ani nesednu a odbývám se nakrájenou bagetou. Nemám čas na film, na debaty s přítelem, na sex. Z mého života zbyly jen trosky.

Pomoc

Nechci, aby to vypadalo, že svoje dítě nemiluji. Dala bych mu všechno na světě, ale proč já jsem se musela všeho vzdát? Tak moc bych chtěla zažívat stavy, kdy si maminky užívají každou chvilku se svým drobkem a těší se i z malého pokroku. Bylo mi jedno, když se Tadeáš poprvé přetočil, když promluvil a spojil si "mámu" se mnou, když se postavil a docupital za mnou. Už nečtu diskuze a fóra, kde se maminky rozplývají nad krásou a jedinečností mateřství. Hned se rozbrečím. Nepomohl mi ani psycholog. Prý potřebuji víc času. Ale je dobré, že si svůj problém uvědomuji. Rada za všechny peníze. Chci vědět, co je ve mně špatně, že marním jeden den za druhým a nejsem schopná dát synovi lásku, kterou si zaslouží.

Jednou a dost

Už tak chatrnou psychiku dorazil přítel. "Judito, mohli bychom zkusit štěstí znovu a pořídit Tadeášovi kamaráda. Třeba bys to snášela líp, když by měl jeden druhého." Jsem v pasti. Přítele miluji, ale nechci, aby se znovu opakovalo to zoufalství, které prožívám s dítětem. Bojím se to říct nahlas, aby mě neopustil, když mu nechci dopřát rodinu. Celý svůj život dělám věci jen proto, že musím, že se ode mě očekávají. Těším se jen na to, až syn nastoupí na vysokou a odstěhuje se na kolej, je to jedna z útěch, která mi pomáhá jeho dětství přežít. Prosím, nesuďte mě. Přijměte fakt, že všechny maminky neprožívají mateřství stejně.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.