V galerii najdete seznam změn, kterým se po porodu nevyhnete.

Nátlak

Jsem na mateřské s prckem a manžel chtěl druhé dítě. Už na začátku vztahu jsem mu ale říkala, že bych chtěla jenom jedno a víc ne. Nebyla to vážná debata, jen jsme si sdělovali pohled na budoucnost. Říkal, že jedno dítě je fajn ale nevadily by mu ani dvě. Čas utíkal, já jsem názor nezměnila a pořád jsem chtěla jedináčka a další ne. Začal se se mnou kvůli tomu hádat a bylo vidět, jak je smutný. To jsem nechtěla. Nakonec jsem povolila. Třetí už bych si ale nechala vzít. Byl šťastný, že mě přemluvil.

Později

Kývla jsem s podmínkou, že si musíme dát mezi dětmi odstup. Doma ale praktikujeme přerušovanou soulož a jednoho dne to muž nevychytal. Záměrně. Neskutečně jsme se pohádali a hodně jsem na něj křičela. Nakonec jsem otěhotněla až o dva měsíce později. Bohužel ale propadám depresím.

Náhlá smrt

Všichni kolem mě jsou šťastní a gratulují mi, ale já jsem v háji. Když manžel není doma, brečím. Mám černé myšlenky a děsím se toho, co všechno přijde. Bojím se únavy i porodu, mám strach, že to psychicky nezvládnu a nebudu mít dost času na syna. Při cestě autem myslím na to, co by se stalo, kdybych dala ruce z volantu a nabourala do stromu. Měla bych od všeho pokoj, ale kvůli synovi to neudělám.

Obavy

Neřekla jsem o tom manželovi ani rodině. Nechci, aby viděli, jak jsem slabá. Přemýšlím, že si zajdu k doktorovi pro tabletky na uklidnění, už je to neúnosné.

Situace je horší o to, že máme v rodině mně velmi blízkou osobu a její život visí na vlásku. Pokud se nestane zázrak, s největší pravděpodobností brzy zemře. A takový nápor já nezvládnu.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.