Iveta (36): Manžel na mne nakydal špínu, strašil mne i tím, že přijdu o své dítě

Zaměřte se na sebe
Zaměřte se na sebe

Cítím se vyhořelá a nevděčná. Problém je ale v tom, že za všechno může můj manžel. Zradil mě, podvedl, srazil mě na kolena a psychicky rozdrtil. Dokázal se ale svým démonům postavit a čeká, že já na všechny jeho křivdy zapomenu. Jak bych mohla?

Nemusíte svůj vlastní život podřídit rodině a péči o ni. V galerii najdete tipy, co by vás nemělo minout.

Vada na kráse

Ze začátku bylo všechno zalité sluncem jako každé manželství. Ani mi nevadilo, že si občas vsadil na sport. Když už tolik času trávil u televize, proč by nemohl něco ze svých statistik využít a zpeněžit. Jenže svůj koníček nedokázal držet na uzdě a propadl závislosti. Ze sázení se stala černá díra, kde mizely skoro všechny naše peníze. Během dvou let si od známých, přátel a nebankovních společností napůjčoval bezmála milion korun. Bylo mu úplně jedno, jak mi je. Propadala jsem depresím a nevěděla jsem, co se životem. Nad vodou mě držela dcera. Hodil na mě starost o dítě i celou domácnost. Kdybych neměla ulité peníze stranou, o kterých nevěděl, ztratili bychom střechu nad hlavou. Skončilo to mou hospitalizací na psychiatrii. Měla jsem v hlavě jen rozvod.

Špína

Měsíce před prvním stáním byly k nevydržení. Manžel se proměnil v opravdovou zrůdu a neštítil se naházet na mě špínu, vyhrožovat mi pomluvami i smrtí, držel mě v pasti a strašil mě soudem o dítě. To on mě dostal do stavu, kdy jsem mohla fungovat jen s antidepresivy. A pak mi předhazoval, že jen těžko by sociální pracovnice svěřily dítě do péče matce, která je závislá na prášcích.

Nejde to

Nevím, co se ve mně hnulo, ale dostala jsem strach z dluhů, které by na mě padly. Svolila jsem ke společné insolvenci. Uvěřila jsem báchorce, že společně se dokážeme znovu postavit na nohy. Zoufale jsem se upnula na budoucnost, kde k sobě opět najdeme cestu. Manžel se změnil. Jako by prozřel, někdo mu promluvil do duše, měl vidění. Nevím, ale ta změna mi vyrazila dech. Přestal sázet a malá je pro něj středobod vesmíru. Já jsem na tom po letech, kdy se všechno v dobré obrací, mnohem hůř. Nejsem schopná odpustit mu zradu. Nezapomenu na to, co mi kdy řekl. Nepřejdu, jak mě nechal na holičkách. Nebudu mu tleskat za to, že se probudil a na prahu čtyřicítky seká latinu.

Na druhou stranu se ale cítím provinile, že jeho snahy neumím ocenit.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky