Hedvika (17): Tchyně mě drží v pasti a to nejen kvůli mému mládí

Vztahy s partnerovou rodinou
Vztahy s partnerovou rodinou
Zdroj: Shutterstock
Vztahy s partnerovou rodinou

Možná by si spousta z vás řekla, jaké starosti může mít sedmnáctiletá holka. Museli byste prožít týden v mé kůži, abyste mohli soudit. Jmenuji se Hedvika a brzy oslavím plnoletost. Mám za sebou ale dětství bez rodičovské lásky, dítě i teror partnerovy matky. V jednu chvíli cítím vděčnost za to, co pro mě ostatní dělají, ale pak propadám beznaději. I já přece potřebuji prostor.

Partnerova rodina je často velký oříšek. Chcete zapadnout, nevyčnívat, bavit se. V galerii najdete tipy, jak na to.

Rodiče na baterky

Neměla jsem kolem sebe kamarády, spíš se mi vyhýbali. Oba moji rodiče propadli alkoholu a já mezi vrstevníky automaticky patřila mezi černé ovce ze špatné rodiny. Policie u nás byla každou chvíli a na sociálce věděli, že je dobré dát si na nás pozor. Neměla jsem svůj pokoj ani hračky. Rodičům na mně nezáleželo. Ani jsme neslavili Vánoce, nedostala jsem od nich jediný dárek. Snad jen averzi k alkoholu.

S přítelem jsem se cítila jako v pohádce. Jezdili jsme na výlety, chodili na romantické pikniky, toulali se. To, co mají rodiče dopřávat svým dětem, jsem zažívala až ve svých 16 letech po boku o tři roky staršího chlapce. Byl to sen. Po pár měsících jsem otěhotněla a se strachem se mu svěřila. On i jeho rodiče se k tomu postavili čelem, nabídli zázemí i finanční pomoc. Našla jsem si novou rodinu, která mě přijala a opečovávala. Dceři je teď rok a půl, roste jako z vody a pomalu začíná vnímat dění kolem sebe. Partner se po menším nátlaku svých rodičů vydal vstříc studiu a nastoupil na univerzitu. Ze začátku brblal, ale já jsem ráda. Bude mít lehčí život.

Je to past

Většinu dne trávím sama s dcerou, občas se k nám přidá tchyně. Jsem na ní hodně závislá, nemám řidičák a je potřeba mě všude vozit a doprovázet. Musím to zmínit znovu, jsem za jejich péči ráda, ale poslední měsíce mě to táhne k rodičům. Táta je na tom pořád zle, ale máma se šla léčit a už několikrát mi psala. Chtěla by vidět vnučku a já bych jí to moc ráda dopřála. Tchyně o tom ale nechce ani slyšet a přítel se vymlouvá na stres ze školy a nehodlá takové žabomyší války řešit. Nemusí mít strach, že bych přičichla k prostředí, ve kterém jsem vyrostla. Za nic na světě bych svůj život nevyměnila. Ale je to moje máma.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky