Po porodu čeká ženu mnoho změn, v galerii najdete pár z nich.

Klídek

Propadám v beznaděj. Po tříleté známosti jsem se krátce po svých osmnáctých narozeninách vdala. Po roce manželství se nám narodila dcera. Je mi dvacet let, mám roční dítě a fungující vztah. Žijeme ve skromném bytečku o třech místnostech a můj život plyne klidně a bez problémů. Plynul!

Jedno, dvě, tři

Na běžné kontrole u gynekologa jsem zjistila, že jsem znovu těhotná. Snad bych se dokázala psychicky připravit na další dítě, ale nám se povedlo zadělat rovnou na dvojčata. Časem jsme měli v plánu rodinu rozšířit, ale ne takhle brzo. Samozřejmě jsem si po dceři schovala většinu věcí, oblečení, kočárek, zavinovačky, autosedačku, ale dvojčata jsem zkrátka nečekala. Připadala jsem si na další dítě příliš mladá. I tak jsem se ale na prcky začínala pomalu těšit a s každou návštěvou gynekologa, kde se potvrdil bezproblémový průběh těhotenství, jsem byla šťastnější. Na velké kontrole v sedmém měsíci mi ale doktor jen tak mezi řečí sdělil, že tam vidí tři oddělené plody. Ze židle jsem se okamžitě sesunula k zemi a sestra mě musela křísit. Když jsem se probrala a musela znovu čelit realitě, nechtěla jsem uvěřit. Dávala jsem vinu lékařům, kteří můj pravý stav neodhalili hned na začátku. Pro jistotu jsem vyhledala další odborníky, kteří ale děsivý ortel potvrdili.

Co bude dál?

V hlavě mám tisíc otázek. Vejdeme se do našeho třípokojového bytu? Nemám dát jedno nebo dvě děti k adopci? Bude lepší najmout si profesionální chůvu a jít hned po šestinedělí do práce? Mám nárok na rodičovský příspěvek? Zvládnu celý život počítat každou korunu? Ze všeho nejvíc mě ale trápí obavy o manželství. Bojím se, že manžel takovou zodpovědnost a starost nezvládne a pláchne. Věřím mu, že mě a dceru miluje, ale čtyřnásobná dávka je jen pro otrlé. A já sama bych jen těžko mohla živit čtyři hladové krky. Jsem zoufalá.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.