Petra: Mám příšernou tchyni. Chce, abych na mateřské vařila a žehlila

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Zdroj: Shutterstock
Ilustrační foto

Nejde mi do hlavy, jak tchyně mohla vychovat tak skvělého chlapa, jako je můj manžel. Možná se někdy v dospívání obrnil proti jejím představám, jak má vypadat správné manželství.

V galerii se dozvíte, jak by se měla chovat dobrá tchyně.

Tchyně nás navštěvuje zásadně bez ohlášení. Zazvoní a stojí u dveří s balíčkem zákusků. „Tak vám nesu něco sladkého, protože ty, Petro, pečeš jen na Vánoce, a to sotva dva druhy cukroví,“ pronese jedovatě. „A koukám, koš je zase plný prádla! Dej sem žehličku, já to vyžehlím. Aby měl Jáchym do práce aspoň tu košili v pořádku.“

Vrhne na mě vyčítavý pohled. Jsem přece na mateřské, tak by mělo být nažehleno, navařeny aspoň tři hrnce teplého jídla, podlaha by se měla blýskat…

„Sedněte si, maminko, uvařím kafe. Zatím se můžete pomazlit s Lukáškem.“ Jenže tchyně se nechce potěšit se svým dvouměsíčním vnukem. „Ještě bych ho rozmazlila,“ pronese. „Ty ho pořád nosíš jako ta gorila Moja, a pak se divíš, že nic nestíháš!“ A už se dere do komory pro žehličku.

Jsem z ní na nervy a můj muž taky. Kolikrát ji už napomínal, aby se nám nepletla do domácnosti, neradila, jak má vypadat správné manželství a jak se má chovat správná manželka. Jednou ji dokonce rozplakal – to když jí řekl, že se ani nediví, že táta odešel, když jemu, Jáchymovi, bylo třináct.

Ale ani jeden z nás nenacházel odvahu tchyni říct, aby k nám nechodila tak často. Aby si našla jiného koníčka. Copak nemá kamarádky? Posledně přišla, když jsme zrovna s mužem věšeli prádlo. „Proboha,“ zakvílela, „Jáchyme, tohle je přece ženská práce!“ Jáchym na to, že my práce nedělíme na mužské a ženské, pokud zrovna nejde o vykopání rigolu nebo řezání motorovou pilou.

„To je hrůza,“ pokračovala tchyně v litanii. „Ta moderní manželství! Chlapi věší prádlo! Tohle bych Karlovi nikdy nedovolila. Já měla vždycky vyžehleno, navařeno, uklizeno. Ale on si toho nevážil, Jáchyme, ten tvůj povedený otec. A nemysli si, že to, jak tady dřeš, ta tvoje Petra ocení. Jednou se budeš divit!“ To už ve mně bouchly saze. „Milá maminko,“ pravila jsem ledově. „Pokud chcete kázat, jděte do kostela. Tohle je můj domov a já si ho od vás ničit nenechám!“ Odporoučela se a týden byl klid. Ale tchyně je splachovací. Zrovna včera se zase objevila s těmi svými zákusky! 

Petra, Příbram

 

NÁZOR PSYCHOLOGA

PhDr. Petr Šmolka, e-mail: psmolka@volny.cz

Vážená paní, navzdory popisovaným příkořím máte v něčem kliku. Zřejmě se paní tchyně projevuje natolik nepřijatelně, že manžel nemá problém být v koalici s vámi. Sice to trvalo možná zbytečně dlouho, přesto ve vás nakonec ty saze bouchly. Váš obrat, že „je splachovací“ je zřejmě výstižný. Na modernějších WC bývají dvě různé síly splachování.

Zatím jste zřejmě použili tu mírnější. Něco sice odplavila, na ty nánosy vztahových nečistot to však bylo málo! Příště by se k vám mohl přidat i manžel.

Společně byste mohli zformulovat pravidla vzájemných kontaktů. Samozřejmostí by mělo být tchynino oznámení úmyslu vás navštívit. Vaším právem je návštěvu odmítnout, aniž byste se museli cítit provinile. Když vás nebude respektovat, nemusíte jí otevírat. Ve volných chvílích byste si mohla přečíst třeba knížku Tomáše Nováka Asertivní žena.

Autor: Tereza Lokajíčková a Dagmar Morenová

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky