Olina (41): Nechci děti a jediný, kdo to stále nechápe, je moje matka

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Výchova je jedna věc, vlastní rozhodnutí dospělých dětí ta druhá. Rodiče často snášejí jen s nevolí, když se názorově rozejdou.

Devět měsíců se těšíte na malý uzlík radosti, ale po porodu se nadšení vypaří jako pára nad hrncem. V galerii najdete tipy, co za změny vás čeká.

Možnost volby

Matka není schopná respektovat moje rozhodnutí a nutí mě do založení rodiny. Ale já o ni nestojím. Mám ráda svůj pohodlný život. V žádném případě nesoudím ty, které si pořídí děti, věnují jim všechen svůj volný čas a i část kariéry. Mrzí mě, že máma není schopná přijmout můj žebříček životních priorit.

Jmenuji se Olina, je mi 41 let, vedu firmu zaměřující se na rekvalifikační kurzy a plat odpovídá půlroční výplatě průměrného dělníka. Proč bych si měla nechat život zkazit starostí o děti a do úmoru řešit nehody v plenkách, opruzeniny a nevyspání?

Oklikou

Po smrti táty se máma složila jako domeček z karet. Sestra bydlela daleko a nemohla se na několik měsíců odtrhnout od rodiny a starat se o ni. Sbalila jsem si to nejnutnější a na pár dnů se uvelebila u mámy na gauči. Dokud jsem jí byla po ruce a lízala rány po ztrátě manžela, byla krotká jako beránek. Neuvědomovala si, že i já jsem ztratila velmi blízkého člověka. Časem se ale začala s jeho odchodem smiřovat a mně utahovala smyčku kolem krku. Každý den měla narážku na můj životní styl a postupně se k nám začaly trousit její kamarádky s vnoučaty. Dvě nebo tři návštěvy bych pochopila, ale tolik známých moje matka nikdy neměla a vzbuzovalo to ve mně podezření.

Nutila mě chovat si je, jít s kočárkem na procházku, povídat si. Čile diskutovala a držela mě v křesle jako přikovanou. Musela jsem poslouchat medové řeči o dětech, o těch malých zázracích, které vám změní život a .. . Hodně rychle jsem si spočítala, co má moje matka za lubem. Večer, když návštěvy vypily všechno víno a dojedly jednohubky, jsem nasadila rázný tón. "Co si o sobě vůbec myslíš? Vím, o co ti jde! Prostě děti mít nechci!" Sbalila jsem si věci a odjela domů.

Rozhodnutí

Manželovi jsem detailně popsala, do čeho se mě matka pokusila vmanipulovat. Jen se usmál a objal mě. Jako by říkal: "Nech to být, stejně si to uděláme podle sebe." Otevřel lahev rumu a rozléval. Ráno jsem se probudila s kocovinou a pocitem, že je něco jinak. Bylo. Za dva měsíce se mi dostalo odpovědi, když mi těhotenský test, který jsem si udělala z obav z opožděné menstruace, ukázal pozitivní výsledek. Byla jsem těhotná. Karma zaúřadovala a matčino kouzlení s hormony bylo zřejmě úspěšné. Nerozmýšlela jsem se ani minutu a objednala se na potrat. Gynekoložka se pokoušela mi moje rozhodnutí rozmluvit, ale marně. Moc dobře jsem věděla, že o další šanci na početí si mohu ve svém věku nechat zdát, ale v postoji k životu a dětem jsem byla neoblomná. I tak mě zákrok psychicky rozdrtil a emoční ohňostroj se rozjel naplno.

Konec

Na Vánoce se celá rodina sjela k mámě na večeři a po chvíli přišla opět řeč na moje těhotenství. Šla jsem s kůží na trh a svěřila, co mám za sebou. Matka odběhla od plotny a postavila se přímo přede mě. "Už nejseš moje dcera. Sbal se a vypadni." Nezvedá mi telefon, nereaguje na přání k narozeninám a komunikuje jen s Tamarou. Je mi to samozřejmě líto. To, že jsem s vlastní matkou neměla pohádkový vztah, neznamená, že ji umím ze svého srdce vytěsnit. Ale svůj život před nikým obhajovat nemusím!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky