Co vás čeká v manželské poradně, se dozvíte v galerii.
Než jsme spolu začali žít, měli jsme za sebou bouřlivé období sporů a rozchodů. Vašek byl vždycky žárlivý a podezíravý, ale nakonec přišel s prosíkem a dárkem a samozřejmě i vyznáním lásky. První měsíce společného života byly šťastné, ale po čtvrt roce…
„Ty jsi četla moje e-maily?“ vystartoval na mne jednoho večera. „Já? A proč bych to dělala? Takové věci nikdy nedělám.“
Jenže Vašek měl potřebu se hádat. Začal mě obviňovat, že jsem se mu nabourala do pošty. Že jsem mu musela vymazat důležitý e-mail, který tam ještě včera byl!
Úplný nesmysl, ale já se začala hájit, a obhajoba byla voda na Vaškův mlýn. Chtěl se za každou cenu hádat. Začal vytahovat moje dávné „prohřešky“, například setkání u vína s mým bývalým kolegou. Zase jsem se obhajovala, jako bych spáchala něco nepatřičného. A Vašek se mi začal smát, připadala jsem si nemožná a hloupá, což mi také neopomněl sdělit. A Vašek ráno jakoby nic, samý úsměv a miláčku sem a miláčku tam. Že proběhla nějaká hádka? On si na nic nepamatuje! A pokud ano, někdo ji vyvolal. Ale on to nebyl!
Nechala jsem to plavat. Opět nastalo tříměsíční období láskyplné harmonie. A pak znovu hádka! Za záminku posloužil Vaškův mobil. Nechal ho na stole a já si prý projela jeho SMS. Nesmysl, ale braňte se křivému nařčení! Měla jsem ho poslat ho do háje a odejít, ale já se začala obhajovat…
Pak jsem si při úklidu všimla zastrčené láhve vodky, napůl vypité. Napadlo mě, že se před každou hádkou tajně napije. Zapíral, obvinil mě, že se mu hrabu ve věcech, a hrozně jsme se pohádali. Už si nevím rady.
Martina, Čelákovice
