Co stihnout do 50? Vychovat děti, procestovat svět, najít si vyhřáté místečko v práci. Další tipy najdete v galerii!

Bude svatba

"Mami, chtěla bych ti něco říct. Příští rok se budu vdávat." Gábina stála přímo přede mnou, hlavu sklopenou, tváře červené a mezi prsty si pohrávala se zásnubním prstýnkem. Vůbec jsem netušila, že se Honza k něčemu odhodlává. Ale byli spolu čtyři roky a to je na vzájemné oťukávání tak akorát. Chytila jsem ji za ramena a pevně objala. Svatbu chtěli do roka a do dne, a tak jsme měli bezmála rok na to, abychom naplánovali parádní oslavu lásky pro rodinu a přátele. Ne vždycky byly moje vztahy s Gábinou ideální a obávala jsem se, že se vezmou potají na radnici. O to víc jsem šťastná za to, že můžu přiložit ruku k dílu.

Jiná

Luboš se na přípravách nepodílel. "Zaplatíme hostinu a dáme jim něco do začátku. Přece nechceš, abych vybíral s dcerou šaty a ladil mašličky." Nevadilo mi to, aspoň jsem měla Gábinku jen pro sebe a byly jsme si zase o kousek blíž. Zaskočilo mě, jak jasnou představu o svatbě má. Do půjčovny svatebních šatů, cukrárny i květinářství jsme šly téměř na jistotu. A co očekávala, to dostala. Jak jsme postupně skládaly jednotlivé dílky k sobě, svatební den začínal mít jasnější rysy. Bude to uvolněná svatba v přírodě, nevěsta v rozkošných bohémských šatech, ženich v netradiční béžové s kšandami. Nenechají se vyvážet luxusními auty, ale přijdou naboso, místo alkoholu se bude pít jablečný mošt, dort nebude sladký jako cukrkandl, ale plný ovoce. Naše dcera byla vždycky jiná a měla svůj styl.

Vnučka nebo pes

Přípravy byly v plném proudu a přišel ten pravý čas, aby obeznámili přátele a široké příbuzenstvo. Všichni byli nadšení a natěšení. Zhruba měsíc před plánovanou svatbou mi zavolala matka. "Gábinka by asi potřebovala peníze, viď. Porcelánovým servisem dneska už ty mladý pohrdají. Ale to víš, nemůžu jí dát moc. Z důchodu mi moc nezbývá." Ujistila jsem ji, že o peníze vůbec nejde. Stačí, když přijde.

Týden před svatbou jsem nemohla spát, v hlavě se mi rojily myšlenky, co je ještě potřeba zařídit. Na lednici jsem měla nalepený dlouhý seznam povinností, na které nesmíme zapomenout. Pro jistotu jsem si vzala dovolenou a byla dceři po ruce. Byly jsme v jednom kole, když mě opět vyrušil telefon a na druhém konci moje matka. "Brita je špatná. Celou noc z ní šla krev a teď je po testech na veterině. Nádor. Zaplatila jsem jí operaci, však víš, jak mi na ní záleží. Ale už mi nezbylo pro Gábinku vůbec nic. To víš, těch pětatřicet tisíc bylo všechno, co jsem měla stranou." Přes zatnuté zuby jsem procedila odpověď a zavěsila. Podívala jsem se na dceru. Byla šťastná. A já nedovolím, aby jí někdo tu radost zkazil.

Šok

Večer před dnem D zavolala moje matka přímo Gábině. "Holčičko moje, nepřijedu. Odpoledne odešla Britka do psího nebe a já nemám náladu na nějaký veselý mecheche. A marný snahy o záchranu mě stály tolik, že mi pro tebe stejně nic nezbylo. Snad je to ten pravej."

Dcera se zvedla a odešla k sobě do pokoje. Ráno se probudila a kruhy pod očima měla jako šarpej. Beze slov jsem připravila snídani a chodila kolem ní po špičkách. "To nemusíš. Mně nevadí, že nepřijde, čert to vem. Ale fakt, že mě vyměnila za psa, to je teda síla." Pohladila jsem ji po zádech a tiše objala. Ulevilo se mi. Odpoledne už zářila jako sluníčko a se vší parádou procházela s mužem špalírem přátel a svých nejbližších.