Po mámině smrti propadl otec zoufalství. Já neměla čas ani truchlit, musela jsem se postarat o brášky, o domácnost i o otce, který začal pít, a málem ho vyhodili z práce.

Jednou večer za mnou přišel do mého pokoje, pevně mě objal a rozplakal se. „Jsi jí tak podobná, máš její oči a ústa, její hlas i gesta, jenom ty mi ji můžeš nahradit,“ a pak mě začal líbat, ale úplně jinak než táta, líbal mě, jako líbá muž ženu, byla jsem vyděšená, ale nebránila se. „Budeme žít jako manželé,“ blekotal, „já přestanu pít, přísahám, všechno bude jako dřív, budu chodit do práce…“ a přitom mi vyhrnul noční košili a vzal si mě jako ženu.

Od té doby jsme měli pravidelný sex. Otec opravdu přestal pít a pracoval ze všech sil, aby nás uživil.

Nakonec jsem si nejen zvykla, ale dokonce se mi to líbilo! Samozřejmě jsem si byla vědoma, že je to špatně. Ale vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, komu se svěřit. Před sourozenci se ke mně otec choval jako k dceři, ale když nastala noc…

Takhle jsme žili čtyři roky, až do mých dvaceti, kdy jsem se zamilovala do Petra, svého současného muže. Když jsem otci oznámila, že už s ním nebudu spát, že jsem někoho poznala a miluju ho, úplně šílel. Vyhrožoval, že se zabije. Ale mně to bylo jedno, chtěla jsem pryč.

Odstěhovala jsem se k Petrovi a krátce nato jsme se vzali a odstěhovali se na druhý konec republiky. Kolikrát jsem cítila potřebu se Petrovi svěřit, ale nenašla jsem odvahu. Co kdyby se se mnou rozvedl? S otcem jsem přerušila všechny styky, a tím pádem i s bratry. Petr nechápe, proč jsem tak zatvrzelá, pořád se vyptává, co mi otec udělal, ale nikdy ho nenapadl ten skutečný důvod.

Chtěla bych svou minulost úplně vymazat, ale vzpomínky se vracejí jako bumerang. Tíží mě pocit viny.

Ingrid, Břeclav

NÁZOR PSYCHOLOGA

PhDr. Petr Šmolka

Milá Ingrid, není nic mimořádného, snaží-li se dospívající dcera nahradit chybějící matku. Vše však mívá jinou podobu než tu, do níž vás otec „navezl“. V 16 letech, navíc po ztrátě matky, nebylo snadné odkázat ho do patřičných mezí. Iniciativa (a tím i vina) byla však na jeho straně. To on se dopouštěl jednání, které je v rozporu se zvyklostmi i zákony civilizovaných společenství.

Naštěstí jste si po pár letech našla partnera a nepodlehla otcovu vydírání. Je asi dobře, že jste se odstěhovala a přerušila s otcem kontakty. Určitě je však těžké být na své myšlenky a výčitky sama. Přesto byste měla odolat pokušení svěřit se s nimi zrovna Petrovi. S muži je totiž jedna potíž: mají pocit, že by popsanou situaci měli řešit. Často nadělají víc škody než užitku. Vyrovnat se svou někdejší zkušeností byste se mohla v bezpečném prostředí psychoterapie.

Autor: Dagmar Morenová a Tereza Lokajíčková