Helena (39): Matka mě měla až ve 36 letech a bylo to pozdě, dnes je úplně mimo!

Život s rodinou partnera
Život s rodinou partnera

Pohled na stárnoucí rodiče je pro děti těžký, ale je třeba pochopení. I oni se těžko srovnávají se ztrátou energie a užitečnosti. Ale...

Co všechno na vás může čekat ve středním věku a jak zvládnou život s rodinou partnera, se dozvíte v galerii.

Spolu

Jmenuji se Helena a nebýt mé matky, která si jde tvrdě za svým a ze svých názorů jen málokdy ustoupí, bych byla na prahu čtyřicítky vcelku spokojená. Manžel patřil do průměru, děti měly klidnou pubertu a s tchyní i mou matkou jsem dokázala vyjít bez hádek. Dva roky po svatbě se na kraji našeho města začala stavět nová čtvrť, a tak jsme v záchvatu lásky a dobrých vztahů koupili tři byty - jeden pro nás, druhý pro moje rodiče a třetí pro rodiče Davida. Před lety jsem byla ráda, že jsou všichni tak blízko, pohlídají děti a pomůžou v domácnosti, ale čím jsou holky starší, tím víc mi absence soukromí vadí.

Lup

Moje matka nemohla dlouho otěhotnět a dlouhé roky se kvůli tomu trápila. Když mě ve 36 letech konečně přivítala na svět, její vrstevnice už měly dospívající děti. Mně ale nikdy nedala znát, že je věkem mimo a byla máma na plný úvazek. Energická, veselá a stále upravená. Nyní už je ale věkový rozdíl hodně znát, připadám si jako vnučka s babičkou. Nechápe dnešní dobu, já nemám zájem o historky z dob jejího mládí, kdy zemí zmítala válka a lidi obcházela bída. Rozumíme si čím dál méně. Když jsem ke všemu zjistila, že dopoledne, kdy jsme všichni v práci, chodí pravidelně kolem bloku a vybírá kontejnery, jal se mě vztek. Proč by taková noblesní dáma měla paběrkovat zbytky a lebedit si v odpadcích? Slíbila mi, že s tím přestane.

Pro Popelku

Přišla jsem unavená z práce a padla do křesla. Zavíraly se mi oči, když někdo zazvonil. Máma mi mezi dveřmi podala malý balíček. "Nezlob se, ale to jsem tam nechat nemohla." Neměla jsem sílu pátrat, co v něm je, a tak jsem jen natrhla obal a zahlédla špičky lodiček. Položila jsem je na botník a šla se uvelebit k televizi. Druhý den ráno jsem zaspala a ke vší smůle jsem v předsíni zavrávorala a zlomila si podpatek u jediných společenských bot. V duchu jsem proklínala celý svět a nejradši si obula obyčejné baleríny. Ale to by bylo na šéfovou, která lpí na dresscodu, silné kafe. Rozdělala jsem balíček od mámy a vklouzla do krásných sandálků. Padly mi jako ulité.

Bývalá majitelka

Při cestě zpátky jsem při odemykání narazila na svou tchyni, která bydlela hned ve vedlejším vchodě. Sjela mě pohledem od hlavy až k patě a zarazila se. "Tobě ty boty sedí? Měla jsem stejné, ale dala jsem je do kontejneru pro charitu. Nemohla jsem je rozchodit a na ty moje starý nohy už se stejně nehodily. Jen škoda, že jsem vyhodila tři a půl tisíce!" Něco jsem zamumlala a zaplula do bytu. Ještě jsem si boty ani nesundala a už se na mě někdo dobýval. Tchyně. "Heleno, kdybys řekla, nechala bych ti je. Klidně zadarmo. Ale vykrádat koše s věcmi pro sociálně slabší, abys ukořistila něco pěknýho, že se nestydíš. To jdeš holkám dobrým příkladem! Jseš prachsprostá zlodějka. A já si to pro sebe nenechám!"

Máma krade

Vzala jsem do ruky telefon, abych zavolala mámě, do jaké situace mě dostala, ale nemělo by to smysl. Nepochopila by, že udělala něco špatně. Janka s Verunkou se o mých nekalých praktikách z úst své babičky skutečně dozvěděly a týdny trvalo, než přijaly mou pravdu. Pomohlo až to, když měly ve škole volno a dopoledne viděly moji matku, jak vyráží na svou pravidelnou obchůzku.  

Další články

Lu Gregorová

Trend: Fitko v obýváku

Nepotřebujete permanentku, nemusíte bojovat s rezervačním systémem v přeplněném fitku. Stačí vzít do ruky ručník nebo karimatku, lahev s vodou a…

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky