Emílie: Když bratr zjistil, že mám rakovinu, zachoval se jako hyena

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (9)

Když se můj mladší bratr dostal do finančních potíží, byla jsem první, na koho se obrátil s prosbou o pomoc. Vždycky jsme si vzájemně pomáhali, nemohla jsem odmítnout.

Vždy se snažte si udělat čas jen pro sebe! V galerii najdete návod, jak na to.

Bratr je ženatý a má dvě děti, já jsem bezdětná, rozvedená a donedávna i dobře finančně zajištěná. Slušné úspory mi měly zajistit klidné a bezstarostné stáří. Bratr přišel s prosbou, zda bych mu nepůjčila 150 tisíc na rozjezd podnikání. Peníze jsem mu půjčila, ale tím to zdaleka neskončilo. Jedna půjčka následovala druhou.

Podnikání se nedařilo, bratr se přiznal, že si vypůjčil i od lichvářů. To už mi dlužil skoro půl milionu, takže jsem s ním sepsala smlouvu o postupných splátkách s ročním odkladem.

Rok uplynul, ale místo splátek přišel bratr, tentokrát v doprovodu švagrové. „Emilko, jestli nás nezachráníš, skončíme na ulici. A Verunka s Jiříkem půjdou do děcáku,“ naříkala švagrová. Neteř Verunka a synovec Jiřík jsou moji miláčkové. Často u mě trávili víkendy. Nemohla jsem dopustit, aby takhle skončili, takže jsem bratrovi odpustila onoho půl milionu a půjčila mu další.

Všechno ti jednou splatíme,“ dušovali se bratr se švagrovou. Už jsem tomu nevěřila, jen jsem nechtěla bratra dál dotovat. Jenže pravda vylézala na povrch jako červ. Bratrovy dluhy byly vyšší, než jsem předpokládala. Přestože jsem mu půjčila celkem milion, dlužil různým věřitelům ještě dalších pět!

„Emilko, pomoz nám, jinak skočíme i s dětmi z mostu!“ napsala mi švagrová SMS. Co jsem měla dělat? Neměla jsem pět milionů, zbývaly mi jen necelé dva. Půjčila jsem jim je. Jenže to nestačilo, takže přišli s návrhem, abych si vzala půjčku já a jako protihodnotu zastavila svůj byt! To už bylo na mě moc. Odmítla jsem. „Copak to pro nás nemůžeš udělat? Pokud nám nepomůžeš, můžeš se rozloučit s návštěvami Jiříka a Verunky,“ napsala mi švagrová.

Byla jsem ze všeho tak vystresovaná, že mi začalo být špatně. Lékaři mi diagnostikovali rakovinu mízních uzlin. Švagrová a bratr mě obvinili, že jsem si nemoc vymyslela, abych měla důvod odmítnout další pomoc. Jak mohli na něco tak hnusného přijít? Jsem zoufalá. Nebýt přátel, kteří mě drží duševně nad vodou, asi bych svůj život dobrovolně ukončila.

Emílie, Ostrava

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky