Zpráva, že čekáme trojčata, zaskočila mě i manžela. Jak proběhne těhotenství? Bude všechno v pořádku? Jak to zvládneme? Doma jsme už měli rok a půl starou holčičku, naší prvorozenou dceru. Zpočátku jsem byla vyděšenější než manžel. „Neboj, zvládneme to,“ utěšoval mě.

Holčičky se narodily císařským řezem o tři neděle dřív, pár týdnů si pobyly v inkubátoru, ale byly v pořádku a prospívaly. Když jsme si je odnesli domů, nastal mumraj. Tři miminka najednou a k tomu batole! Babičky sice pomáhaly, ale obě ještě chodí do práce, takže i pro ně to bylo náročné.

Také manžel po práci pomáhal. Ale byl unavený a časem začal být rozladěný. Jednou pronesl poznámku, která mě velmi ranila: „Kdyby byl aspoň jeden z nich kluk!“

Rozplakala jsem se. „Copak jsou kluci lepší? Co je na holčičkách špatného? Ty je nemáš rád?“ On na to, že je rád má, ale pět ženských (tedy včetně mne) na jednoho chlapa? To je prostě moc. Těšil se, že aspoň jedno dítě bude kluk. Budou spolu chodit na fotbal…

Sotva holčičky začaly lézt, nevěděla jsem, kam dřív skočit. Bylo to náročné, ale na druhou stranu i krásné. Tři kouzelné holčičky…

Zato manžel to nesl těžce. Neměla jsem na něj už tolik času. Musel se naučit žehlit si košile a chodil nakupovat. Často jsme se hádali. „Dřív musely ženské zvládnout třeba pět šest dětí – a ty nezvládáš tři?“ Nějak zapomínal na to, že jsou to trojčata…

Z práce se vracel čím dál tím později. Šlo mu na nervy, jak po něm holčičky lezou a vyžadují pozornost. Všude byly hračky a v koupelně viselo prádlo. Chod domácnosti i náš život se musel podřídit dětem. A on to neunesl. Když byly trojčatům tři roky, sbalil si věci a odešel. Zůstala jsem s nimi sama. Krátce nato požádal o rozvod, ale táhlo se to, protože jsem nesouhlasila. Nakonec u soudu zamával nějakým potvrzením, že je psychicky nemocný. Rozvedli nás. Platí slušné alimenty a děti pravidelně navštěvuje, teď už si s nimi rozumí, ale stejně. Zachová se takhle slušný a zodpovědný chlap?

Bohumila, Pardubice

NÁZOR PSYCHOLOGA

PhDr. Petr Šmolka, psmolka@volny.cz

Vážená paní, milá Bohumilo, slušný a zodpovědný chlap se tak nezachová. Tomu vašemu budiž přičteno ke cti, že (jak píšete) platí slušné alimenty a děti pravidelně navštěvuje.

Zvažte, zda by se vám neulevilo víc, kdyby je nenavštěvoval, ale bral si je tu a tam někam pryč. Zda byste tak neměla více času na sebe. Jeho tvrzení, že by vše bylo jinak, kdybyste měli alespoň jednoho synka, berte s rezervou. Což platí i pro jeho slovní exkurze do minulosti, kdy se žena musela dokázat postarat o pět až šest dětí. Možná to dokázala, zvláště když mezi nimi byl větší věkový odstup a starší mohly vypomáhat s mladšími.

Nehledejte chybu u sebe, tu radost mu nedělejte! To on situaci nezvládl. Možná do hry vstoupila nějaká manželova „externistka“. Nejlépe bezdětná a dobře situovaná. U ní by měl svůj kýžený klid. Zatím!

Zaznamenala: Dagmar Morenová, Tereza Lokajíčková