Několik měsíců pokašlával, domů se vracel unavený a sotva se najedl, šel si lehnout. A ráno zase do práce. I s horečkou nasedl do auta a jel do firmy, zatímco já se klepala strachy, že někde způsobí autonehodu. Nakonec zkolaboval v práci a odvezla ho záchranka. To dlouhodobé pokašlávání bylo varováním, že má v nepořádku nejen průdušky, ale i srdce.

Manžel dostal infarkt! Ale sotva se v nemocnici probral, napojený na hadičky, sotva byl schopen komunikace, už se dožadoval notebooku, aby mohl pracovat!

Z nemocnice se nechal propustit na revers, protože se cítil dobře! Málem jsem z něj dostala infarkt já!

Škoda, že neexistuje zákon, který by takové nezodpovědné jedince, jako je můj manžel, přiměl zůstat v nemocniční péči dle uvážení lékařů – a ne podle zvůle pacienta.

Jakmile mu otrnulo, vrátil se do práce. Dokonce o sobě prohlásil, že je hrdina, přežil infarkt a hned začal pracovat, zatímco jiní s touto diagnózou byli třeba několik měsíců na nemocenské!

Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali, ale výsledek? Nula! Jakmile se cítil fit, začal se opět ládovat bůčkem, pil osm káv denně, neodepřel si ani panáka a vrátil se i k cigaretám.

Po čase se objevily zažívací problémy. Bolesti, průjmy. A myslíte si, že šel manžel k doktorovi? Ani náhodou! Jednou v noci dostal tak velký záchvat, že mě celý bledý a třesoucí se požádal, zda bych nezavolala doktora. Bylo mi jasné, že jde do tuhého.

Manžel dostal akutní zánět slinivky břišní a byl v přímém ohrožení života. Týden byl na kapačkách, ale nakonec se uzdravil. Věřila jsem, že tohle ponaučení bylo dostačující, ale když jsem posledně odhalila v garáži jeho skrýš plnou uzenin a alkoholu, pohrozila jsem mu rozvodem. A on mi ještě vynadal, že ho šmíruju!

NÁZOR PSYCHOLOGA

PhDr. Petr Šmolka

Milá Blanko, s nepostradatelnými podnikateli se nejčastěji setkáváme ve špitálech, časem pak spíše na krchovech. Váš manžel je prý dospělý muž s dosud zachovalou způsobilostí k právním úkonům. Sám sice dělá mnohé pro to, aby jí mohl být po zásluze zbaven, proces je to však tak dlouhý, že by se jeho konce nemusel dočkat. Moudrá žena časem pochopí, jak těžké je donutit jej ke zdravějšímu životu. Když je nejen moudrá, ale i prozíravá, pak dohlédne, aby měl výhodnou životní pojistku, a pohlídá si i znění poslední vůle. Lamentováním jej ke změně nedonutí. Snad by pomohlo, kdyby si našel milenku, dal se k motorkářům, nebo si pořídil roztomilé štěně.

Od věci není ani snaha nalézt pro něj místo v LDN. Citlivě mu tím dáte najevo, že se o něj jako o „ležáka z jeho vlastní blbosti“ nemíníte starat. Někdy holt musí jít sentiment stranou!