Pokud žárlil na mužské, připadalo mi to celkem normální. Takových chlapů jako můj manžel je na světě přece dost. A někdy mi kolegyně v práci i záviděly. „Buď ráda, ten můj nežárlí vůbec, je mu úplně jedno, že se za mnou chlapi otáčejí!“

Jenže žárlivost mého manžela se rozšířila i na objekty pohlaví ženského, což by mě ani ve snu nenapadlo.

„Proč ti ta Zdena pořád volá? Žvaníte spolu hodinu. A co si tam šuškáte? To máte nějaké tajemství?“ Zdena je hezká žena, spíš by mě napadlo, že s ní bude můj manžel tak trochu fl irtovat. Jenže on začal Zdenu, šťastně vdanou ženskou a matku dvou dětí, podezírat, že je do mě zamilovaná! „Copak ty sis nevšimla, jak na tebe kouká?“ osočil mě po Zdenině návštěvě u nás doma. „Může na tobě oči nechat! Je do tebe zamilovaná, to se pozná. A co ty? Ty sis toho snad nevšimla?“

Koukala jsem na něj, jako kdyby právě spadl z Měsíce. Jak ho mohlo něco takového napadnout? Zdena je moje nejlepší kamarádka už od základky. Byla mi za svědkyni na svatbě a já jí taky. Manžel ji zná léta, vždycky spolu normálně vycházeli. A najednou takovéhle nesmyslné podezření?!

Začal Zdenu úplně nesnášet, útočí na ni při každé příležitosti. Kdyby mohl, tak by mi snad zakázal se s ní stýkat! Ona k nám raději přestala chodit, scházíme se v kavárně. Ani jedna nechápeme, co to mému muži vlezlo do hlavy. Mluvit o Zdeně s manželem už nemá vůbec cenu, svoje podezření si vymluvit nenechá a ještě ho přiživuje. Posledně mi vmetl do tváře, že jsem do Zdeny nejspíš taky zamilovaná, jen si to nechci přiznat. To už je vážně moc!

Alžběta

NÁZOR PSYCHOLOGA

PhDr. Petr Šmolka, psmolka@volny.cz

Milá Alžběto, považovat žárlivost za projev lásky může snad jen ten, kdo ji na vlastní kůži nezažil. Sama o sobě může být sice odrazem až příliš intenzivní emoční závislosti, mnohdy však jde především o majetnický pud. Pak můžeme žárlit na kohokoli či na cokoli – na naši práci, koníčky, přátele, rodiče, ale i na myšlenky… Jen bloud přistoupí na hru „neprovokuj, a já nebudu mít důvod žárlit“.

Mohu vás ujistit, že tudy cesta skutečně nepovede. Žárlil by, i kdyby vás měl 24 hodin denně doma pod zámkem – „nic mi neříkej, stejně vím, nač myslíš, kouká ti to z očí“. „Pro klid v rodině“ bychom měli přijímat jen ta omezení, která sami sdílíme.

Jen na okraj – není vyloučené ani to, že váš muž do vás jen promítá vlastní touhy. Bylo by zajímavé, jak by se tvářil na vaši nabídku, že byste si „to“ tedy mohli někdy zkusit ve třech.