Valerie: Bude mi 48 a čekám dítě. Co se o sobě dozvídám u nás ve vsi, je děsivé

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Bydlet na vesnici má svou světlou i stinnou stránku. Poznala jsem tu první, třeba když jsme opravovali barák, sousedi pomáhali, ale teď okouším hořkost té druhé. Bude mi 48 let a čekám dítě. Těšíme se na ně jen já, můj muž a moje rodina.

V galerii najdete, co všechno byste měli stihnout, než vám bude padesát.

Někdy toužím po anonymitě velkoměsta a životě ve velkém paneláku. Tady je to jiné!

Nejenže jsem se v pětačtyřiceti rozvedla a znovu provdala, nejenže jsem si dovolila mít tentokrát šťastné manželství, nejenže naše děti z prvních svazků spolu dobře vycházejí, ale ještě jsme si dovolili počít dítě! A teď dokonce druhé… Už během prvního těhotenství jsem se stala terčem různých posměšků.

„Že si nedáte pokoj,“ zaryla si sousedka, která je v manželství nešťastná, ale drží ji majetek – dům, zahrada, bazén, dvě auta… „Když už se bez toho neobejdete, což teda taky nechápu, tak proč něco nebereš?“

Antikoncepci jsem vysadila před léty, nedělala mi dobře. Vlastně jsem ani nečekala, že otěhotním, ale byla jsem ráda. Já i manžel jsme zdraví, a kdyby se s námi nedej bože něco stalo, jsou tu naše dospělé děti, které nám slíbily, že by se o malého sourozence postaraly.

Chlapeček se ale narodil předčasně, koncem šestého měsíce těhotenství. Žil jenom dva dny. Nedovedu popsat naše zoufalství. Ještě hlouběji mě do něj stahovaly ty rádoby soucitné pohledy sousedů, za nimiž se skrývalo za rohem pronášené: „Však se to dalo čekat, dítě v tomhle věku. Bůh vás potrestal!“ Jak může někdo něco takového říct?! Podobné trauma už jsem zažít nechtěla. Vypravila jsem se ke své gynekoložce, ale ta mi ze zdravotních důvodů žádnou antikoncepci nedoporučila.

Další otěhotnění prý je v mém případě nepravděpodobné. Ačkoli jsme byli s manželem opatrní, znovu jsem byla v jiném stavu. Mé rostoucí bříško se stalo opět zdrojem pomluv a zábavy sousedů a poznámky, že „tohle dopadne zase špatně“, mi rvaly srdce. Ale když jsem pak při ultrazvuku na monitoru viděla svou holčičku, rozplakala jsem se štěstím. Je zdravá, nemá žádné postižení a už jsme se přehoupli přes sedmý měsíc těhotenství!

A tak nám držte palce alespoň vy, milí čtenáři. Mám totiž strach, aby ta nepochopitelná zloba okolí mému miminku neublížila.

Valérie, Břeclavsko

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky