Zora: Ve dvou letech se něco pokazilo a teď má mé dítě těžkou mentální retardaci

Změny po porodu
Změny po porodu
Zdroj: Shutterstock
Změny po porodu

Už čtyři roky se starám o postiženého syna. Zvykla jsem si a nestojím o lítost. Nedokážu se ale vyrovnat s představou, co za život naše jediné dítě čeká.

Připravte se na změny po porodu. Tipy najdete v galerii.

Pohoda

Mám šestiletého chlapečka se středně těžkou mentální retardací. Naštěstí se můžu spolehnout na úžasného muže, který se o nás dobře stará a podporuje mě ze všech sil. Ani jeden z nás neměl lehký život, ale dokázali jsme se z toho oklepat. Našli jsme se a jsme opravdu šťastní. Peněz nemáme nazbyt, ale snažíme se žít důstojně a v rámci možností si užívat. Doma platí, že co je moje, tak je i tvoje. Všechno máme společné, peníze nevyjímaje. Manželův příjem je nutnost, jako rodina jsme na něm závislí. Musíme synovi platit soukromou školku se speciálním režimem. Muž má ve mně na oplátku oporu a doma se nemusí o nic starat. Když má volno, chci, aby se věnoval rodině.

Chyba

O syna se starám převážně já. Je to hodně těžké. Nemluví a nerozumí tomu, co mu říkám. I přes jeho vady, za  které nemůže, ho miluji z celého srdce. Ve dvou letech se cosi pokazilo, nemohli jsme tomu zabránit. Od té doby udělal velký krok dopředu. Je to úžasné a snaživé dítě. Bohužel chybí komunikace. Není to v jeho silách, a tak se často vzteká a brečí. Každý den s ním je hodně náročný a pro mě jako matku nesmírně vyčerpávající. Syn umí zlobení vykoupit úsměvem a objetím.

Vyhlídky

Na jednu stranu jsem spokojená máma a manželka, na druhou mě paralyzuje strach z budoucnosti. Bojím se, že se syn nezmění a dalších pokroků se nedočkáme. Nemáme jistotu, že se rozmluví nebo porozumí. Obávám se, že nebude schopný vystudovat, nenaváže přátelství ani vztah se ženou, nezažije první pusu ani velkou diskotéku. Pochybuji, že bude mít děti. Klidně se o něj budu starat celý život, ale neumím se ubránit lítosti, že už má předem zničený život. Mrzí mě, že ho neprožije jako jeho vrstevníci. Vím, že vnímá. Bojím se, že si svou odlišnost uvědomí. S manželem tu nebudeme věčně. Ani si nechci představit, co by s ním bylo. Vím, že je hrozné takhle přemýšlet. Vždyť mi není ještě ani třicet let.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky