V galerii najdete tipy, jak si vyšetřit chvilku času pro sebe.
Problém
Je mi sedmnáct let a už tři roky jsem závislá na cigaretách. Poslední měsíce ujíždím na marihuaně a občas i tvrdých drogách. Je to začarovaný kruh. Všechno začalo zhruba před sedmi lety. Byla jsem hodně náladová a všechno mě rozhodilo. Byly dny, kdy jsem nebyla schopná vstát z postele. Nosila jsem ze školy špatné známky a kašlala jsem na úklid pokoje a matčiny rozkazy. Střídala se u mě euforie a beznaděj. S mámou jsme se v té době hodně odcizily. Myslela si, že jsem nemožná. Nebila mě, ale nadávala mi a vysmívala se mým stavům. Dlouho jsme spolu nemluvily.
Jde o hluboké deprese a úzkosti, které mě paralyzují. Došlo to tak daleko, že žijeme jenom vedle sebe. Nesvěřuji se jí. Ani nevím, jak bych s tím měla začít. Když kolem sebe vidím kamarádky, které mají v mámě parťačku, chce se mi brečet. Nikdy se svými rodiči tak krásný a pohodový vztah mít nebudu.
Cesta ven
Nepřála bych nikomu, aby si to musel prožít. Celý život mám pocit, že nemám vrbu, které bych se mohla svěřit, nenašla jsem pochopení, klid ani lásku. Potřebuji drogy k tomu, abych si mohla trochu ulevit a udělat si dobře. Vím, že je to špatné. Neměla jsem to nechat zajít tak daleko. To, že trpím psychickou poruchou, jsem zjistila až po letech marného boje. Když se náhodou svěřím matce, odsekne mi s tím, že tím jen omlouvám svoje chování. Už dlouho se chystám k doktorovi a psychologie, ale vždycky skončím u drog a na čas je mi líp. Těším se na život bez matky.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
