V galerii najdete změny, které si na vás počíhají po porodu.

Jedno nebo dvě

S manželem máme půlroční holčičku. Jsem do ní blázen a roli maminky si užívám plnými doušky. Další dítě už ale nechci, důvodů je spousta. Muž mě i tak nutí do druhého přírůstku. Nevím, co ho to popadlo. Od začátku našeho vztahu věděl, že toužím jenom po jednom dítěti. Nehledě na to, jestli to bude kluk nebo holka. Je mi jasné, že mi závidí, protože mám svou úžasnou princezničku. Chce syna, aby to bylo vyrovnané. Už na to párkrát narazil, ale já o tom nechci ani slyšet.

Vzpomínky

Naplno se věnuji dceři a tím to pro mě končí. Nechci ani přemýšlet, jak bychom to dělali s druhým dítětem. Měla jsem rizikové těhotenství, celé měsíce jsem se bála a modlila se, abych nepotratila nebo neporodila hodně brzy. Na porod nevzpomínám v dobrém. Mám pocit, že jsem padla do spárů řezníků. A o psychice v šestinedělí radši ani nemluvím. Prodělala jsem laktační psychózu a měla pohnutky ublížit sobě i dceři. Musela jsem rychle přestat kojit a doteď jsem na antidepresivech. Moje matka na mě dokonce musela dávat pozor. Několik týdnů u nás bydlela, aby měli jistotu, že jsem v pořádku.

Boj

Nechci to riskovat. Neumím si představit, že bych tohle všechno zažívala znova. Na krku bych měla hned dvě děti. A moc se mi nelíbí ani finanční stránka celého problému. Chci dát dceři všechno, aby se měla dobře. Bohužel manžela nic z toho nezajímá. Je jako pominutý. Chce dítě za každou cenu. Bojím se, že budeme brzy na nože. Já totiž neustoupím a pravděpodobně se prohádáme až k rozvodu.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.