V galerii najdete tipy, jak vycházet s partnerovou rodinou.
Moje
Tchyně mě dohání k šílenství. Nedá se s ní vůbec mluvit a nejvíc trpí naše dcera. Už během mého těhotenství prohlašovala, jak se na malou těší, že si ji bude brát každý den. Nevěřila jsem jí ani slovo, vždyť je to moje dítě, ale ona do puntíku splnila to, co říkala. Nejdřív k nám jezdila jen jednou týdně, ale hned malou popadla a nechtěla mi ji vrátit. Dcera brečela hlady a jí to bylo jedno. Jakmile ji chovala, odmítala ji pustit.
Dennodenně
Teď je situace mnohem horší. Je u nás i šestkrát týdně a opakuje se ten samý scénář. Už tisíckrát jsem jí prosila, aby před návštěvou zavolala, protože můžeme mít svůj vlastní program, ale vůbec to nerespektuje. „Tak už mi ji přece dej,“ říká hned u dveří. Přestávám to zvládat. Když jsem si postěžovala manželovi, obrátilo se to proti mně a hrála si na svatou. Seřval mě, ať se k jeho matce chovám slušně. Jak jinak. Před ním totiž hraje divadlo a pokorně čeká. Sama by na dítě nesáhla. Když je muž doma, je to perfektní tchyně, na všechno se ptá, dovoluje se, stará se, není jako pominutá. Všechno, co jí vytknu přetlumočí svému synovi.
Pravidla
Nevím, proč ji muž tak brání. Mrzí mě, že mi nevěří. Jeho matka mu přitom před lety připravila překvapení, když ho vyhodila z domu, aby měl jeho bratr doma víc prostoru. Chápu, co jí vadí. Moji rodiče bydlí hned vedle nás. Moje máma taky není dokonalá, ale takhle se nechová. Nikdy by si nedovolila vzít mi dceru z rukou. Už nevím, jak mám tchyni přinutit dodržovat pravidla. Jsem nervózní z každé návštěvy a odnáší to dcera. Začínám být paranoidní.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
