Nikdo není dokonalý, ale s tipy, které najdete v galerii, se můžete dokonalosti přiblížit.
Výměna rolí
Chtěla bych znát názor ostatních. S přítelem jsme spolu už dva a půl roku a máme dceru. Je jí dvacet měsíců, otěhotněla jsem po velmi krátké známosti. Ze začátku bylo všechno fajn. Přítel má vlastní firmu a pracoval ze všech sil. Po porodu mě ale postavil před hotovou věc. Zaplatil mi zkoušky v autoškole a poslal mě do práce. Pobírá rodičovský příspěvek místo mě a je doma s dítětem. Nevadilo mi to.
Změna chování
Před pár měsíci se změnil. Začal pít. Jsem si jistá, že je z něj alkoholik. Skoro každý den se opije a z maličkosti „vyrobí“ problém. Křičí na mě, plive kolem sebe, jenom v pyžamu a bez bot mě vyhnal do mrazu, nadává mi do poběhlic, má mě za couru a posílá mě vydělat peníze na ulici. Podle něj nosím domů málo peněz.
Naděje v nedohlednu
Nevím, jestli ho mám ještě ráda. Bojím se ho. Když vystřízliví, neomluví se, ale dělá mrtvého brouka. Nesmím mu nic říct. Zkusila jsem mu jednou vyčíst, že se nechová jako pětatřicetiletý chlap, ale byla z toho nekonečná hádka. Je to blázen. Mám strach, že mě zbije nebo zmrzačí. Denně se opije do němoty. Dvacet piv nebo jeden a půl litru rumu je pro něj standard. Každý jiný by měl otravu alkoholem.
Už mnohokrát jsem přemýšlela, že narazím autem do stromu, ale dcera mě drží při životě. Vím, že jsem obětí týrání a domácího násilí, ale nemám odvahu na udání. Bojím se o sebe i o malou. Ten strach probudit se do dalšího dne se ani nedá popsat.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
