V galerii najdete tipy, jak si vyšetřit chvilku času pro sebe.

Nespokojenost

Jsem se vyčpělém vztahu, který nemá budoucnost. Nevím, kde začít. S manželem jsme spolu osm let a máme spolu dvě krásné děti. Doma je to ale moc smutné. Muž na nás jenom křičí, na děti i na mě. Myslím si, že je z mé strany všechno na jedničku, ale on si vždycky něco najde. Nestačí mu, že vařím, uklízím, nakupuji, starám se o děti. Je pořád nervózní a na všechny nepříjemný. Vůbec si nevšímá toho, jak moc se snažím, aby byl konečně spokojený. Je to chudák, co musí chodit do práce, pořád ho něco pobolívá a nikoho nezajímá. Mrzí mě to.

Nikam nechodíme, protože na to nemá náladu ani peníze. Netuším, kam ty peníze dává. Vydělává přes čtyřicet tisíc. Na procházku s námi zásadně nevyráží a o výletech si můžeme nechat zdát. Je to nesmírně sebestředný a negativní člověk. Už mě nebaví ho poslouchat. Předhazuje mi, co nemá rád, co ho nezajímá, co ho nudí. Na to, co baví mě, nebere ohledy. Bez něj je tu klid. Rozčilují ho i vlastní děti, když si hrají. Asi si myslí, že budou sedět na místě a tupě zírat do prázdna. Je to s ním čím dál horší.

Dvě tváře

Chtěla bych odejít, ale váhám. Na dálku a mezi lidmi je totiž ukázkový otec a manžel. Často nám volá přes WhatsApp, zajímá se, vyptává se, je úplně jiný. Stejně tak venku. Jenom doma, kde jsme všichni zavření na malém prostoru, je to na houby. To se těším, aby už zase odešel do práce a byl na nás chvilku milý. Promluvit si o tom nemůžeme, je na to téma hodně citlivý a obtěžuje ho to. Jsem nešťastná.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.