V galerii najdete tipy, jak se vyrovnat se změnami po porodu.

Rozhodnutí

Budoucí tchyně s námi radost nesdílí. Ze začátku dokola opakovala, že si zkazíme život, protože založit si rodinu v tak mladém věku není rozumné. Možná je to pravda, ale kdybychom se na dítě necítili, snažili bychom se početí předejít nebo se rozhodli pro potrat. Je to naše věc. Vyváděla a byla sprostá na mě i na přítele. Když jí nadšeně volal, že jsme slyšeli tlukot srdíčka, odsekla a položila telefon s tím, že si dobrovolně ničíme život a ona tomu přihlížet nebude.

Na hraně

Nevydržela jsem to a vyrazila na ni. My se na dítě těšíme a ona by to s námi měla sdílet. Jestli nemá zájem, pochopím to. Myslím, že nešlo o radost z našeho štěstí, ale o zklamání z vlastní dcery. Má tříletou holčičku a my z ní udělali babičku příliš brzy. Cítí se hodně mladá, dává to najevo svým vystupováním i vzhledem. Dokonce si poručila, aby jí náš syn říkal jménem a neoslovoval ji "babička". Nevím, na co si ve třiačtyřiceti letech hraje.

Souboj

Čím víc se porod blíží, tím víc mi radí a poučuje mě. Nakupuje pro vnuka oblečení, plete se do výběru postýlky a zrazuje mě od kojení. Nechci, aby mi zasahovala do výchovy. Pochopila bych to, kdyby měly její poznámky smysl, ale jsou to jenom štěky. Sama dceru nezvládá, ve třech letech neumí ani poděkovat a zdraví podle nálady. Moje máma měla od začátku upřímnou radost a mám v ní ohromnou podporu. I já mám s dětmi velkou zkušenost, mám čtyři mladší sourozence a musela jsem se už jako dítě hodně zapojovat. Myslím, že partnerova matka cítí, že je na druhé koleji, ale může si za to sama. Kdyby respektovala náš život, neměla bych s ní problém. Hádat se s ní nechci, aby myslím, že pokud nezařadí zpátečku, budeme na nože.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.