V galerii najdete tipy, jak se vyrovnat se změnami po porodu.
Změna k horšímu
Jsem s manželem už čtyři roky a máme spolu dvě krásné a zdravé dcery. Myslela jsem, že všechno klape jako hodinky, ale nedávno mi muž vyrazil dech svým přiznáním. Měla jsem podezření už během druhého těhotenství, ale nalhávala jsem si, že je to jenom můj pocit a není na tom ani troška pravdy. První dceru miluje k zbláznění, rád s ní tráví čas, rozmazluje ji a netají se láskou k ní. Druhé těhotenství vůbec neprožíval. Bylo to hodně jiné, odcizil se mi. Chtěla jsem s ním sdílet každou maličkost jako u prvního dítěte, ale on o to nestál. Neptal se na moje pocity ani zdraví, nesahal mi na bříško, nechodil na kontroly a odmítl být u porodu.
Bez výčitek
Doufala jsem, že se to po porodu změní, ale je tom čím dál horší. Hodně na ni křičí a je vulgární. Sprostě jí nadává a už několikrát jí řekl, že ji nenávidí. Nechá ji být s tím, ať se klidně udáví. Bojím se je dva nechat o samotě nebo vyslat na procházku. Vím, že z toho dcera ještě nemá rozum, ale je to malé a bezbranné miminko. Rve mi srdce, když se k ní takhle chová. Dcera je kvůli němu hodně vystrašená a bázlivá, většinu dne propláče.
Upřímně
Přiznal se mi, že druhé dítě vlastně nechtěl a "vyrobil" ji jen pro moje potěšení. Je to pro mě ohromné zklamání. Měl mi to říct, netrvala bych na druhém dítěti. Nenaléhala jsem na něj. Je mi dcery nesmírně líto. Chci, aby dostala stejnou lásku a pozornost jako ta první. Jsem vyčerpaná fyzicky i psychicky.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
