Vzpruha

Dva roky jsem byla ve vztahu, který se nijak nevyvíjel. Začalo to skřípat a jeden druhému jsme se odcizili. Nevěděla jsem, jak partnerovi zlepšit náladu. Napadlo mě, že by možná rád viděl svého otce, který ho nevychovával. Přišlo mi, že mu chybí rodina. S nikým se nestýkal a byl osamělý. Napsala jsem jeho babičce dopis a přidala jsem svoje telefonní číslo. Volala mi zpátky a byla nadšená, že konečně uvidí vnuka. Domluvily jsme se na návštěvě. Jako třešničku na dortu jsem pozvala i přítelova otce. Doma jsem prozradila, o co jde. Přítel se nemohl dočkat. Dlouho jsem ho tak šťastného neviděla.

Láska

Dorazili jsme, babička nás přivítala, dali jsme si oběd. Netrpělivě jsme čekali na posledního člena rodiny. Přítel se s otcem viděl naposledy před dvaceti lety. Otevřely se dvěře. Vešel starší muž, pozdravil a posadil se. Nikdy jsem nic takového nezažila. Rozbušilo se mi srdce, cítila jsem knedlík v krku, šly na mě mrákoty. Zkrátím to. Byla to láska na první pohled. Měl to stejně. Jsme manželé a máme spolu krásnou holčičku. Už pět let mě dělá tou nejšťastnější ženou na světě. Srdci neporučíš. Nevadí mi, že se se mnou nikdy z jeho rodiny nebaví.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.