Marie: Cítím se tak hrozně ponížená a raněná, že se bojím podívat lidem do očí

Čas pro sebe
Čas pro sebe
Zdroj: Shutterstock
Čas pro sebe

Po letech ponižování bych chtěla vztah ukončit, ale mám tak nízké sebevědomí, že nemám odvahu podívat se chlapovi do očí.

V galerii najdete, jak se "ukrást" chvilku času jenom pro sebe.

Začátky

Nemám se k čemu přiznat, jen prosím o radu. Jsem s přítelem už šestým rokem a máme čtyřletého synka. Ze začátku jsem si nemohla vztah vynachválit. Smáli jsme se, milovali se a zajímali se jeden o druhého. Po porodu se všechno změnilo k horšímu.

Každý sám

Přítel chodí domů pozdě, lže mi, vymlouvá se a nechce se mnou trávit čas. Před kamarády mě shazuje a ponižuje. Hned po příchodu z práce si sedá k počítači a hraje hry. Tráví u nich zbytek dne. Malého si vůbec nevšímá, dělá, že není. O mě nezavadí pohledem a nemluví se mnou. Když ho chci vytáhnout ven na výlet nebo procházku, vymluví se na unavené nohy. Každý víkend nasedne do auta a dojede si pro kamarády, se kterými „zabije“ oba dny u počítače. Nelíbí se mi to. Žijeme od výplaty k výplatě a zbytečné výdaje za benzín si nemůžeme dovolit.

Marná snaha

Snažila jsem se mu to rozmluvit, ale na všechno mi jen sarkasticky odsekává. Často dělá, že mě neslyší. Ničí mě to. Miluji ho, ale nechci takhle žít. Po čtyřech letech ponižování a shazování mám sto chutí to ukončit.

Kvůli němu mám tak nízké sebevědomí, že nejsem schopná navázat sociální kontakt – přátelství ani vztah. Nemám odvahu podívat se chlapovi do očí. Moc bych chtěla, ale jsem na to příliš slabá. Mám pocit, že mi něco ve mně říká, abych to nedělala. Bojím se, že by mě přítel o všechno obral.

Chci být šťastná i kvůli synkovi. Nezaslouží si vynervovanou a unavenou mámu.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky