Teď ne!

Je mi dvaadvacet let. Od třinácti let se mnou rodiče zažívali krušné chvilky. Užívala jsem si. Nenaháněla jsem kluky, ale měla jsem blízko k alkoholu a zkusila jsem drogy. Na svůj věk jsem toho prožila dost, bohužel jsem si vypěstovala závislost na ostrém pití. Nikdy jsem ale nežila na ulici a vždycky jsem ze všeho vybruslila. Vydala jsem se ve stopách svého otce, ten do toho spadl taky. Tím se ale nechci omlouvat, máme závislosti v rodině.

Rok zpátky jsem podstoupila interrupci. Měl jsem přítele a vztah, který mě ničil. Partner mi hodně ubližoval. Byl to psychický teror. Stalo se to krátce po rozchodu, byla jsem bez peněz a dítě jsem nechtěla. Nežili jsme spolu a museli jsme řešit, jestli si dítě necháme. On mě přemlouval, abych se ho nevzdávala, ale měla jsem svoji hlavu. Necítila jsem se na to.

Dítě na prvním místě

Po roce jsme se k sobě vrátili a já po dítěti toužím. Lituji toho, co jsem udělala. Nevím, co se se mnou stalo. Možná mě změnila ta zkušenost a je to pro mě ohromné poučení. Najednou vím, že chci být matkou. Byli bychom skvělí rodiče, milujeme se. Těším se na moment, kdy ucítím, že ve mně roste nový život. V tu chvíli bych okamžitě přestala s alkoholem i s kouřením. Nemohla jsem najít smysl život, ale od té doby, co myslím jenom na těhotenství, to do sebe všechno zapadá. Doufám, že nebudeme na přírůstek čekat dlouho.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.