V galerii najdete tipy, jak vycházet s partnerovou rodinou.

Naděje

Mám trápení, kterého se nikdy nezbavím. Tchyně mi ublížila jako nikdy předtím. Manžela jsem potkala jako dvacetiletá, zamilovali jsme se a měli velkou svatbu. Ani ve snu by mě nenapadlo, jakou dohru náš vztah bude mít. Neplánovaně jsem otěhotněla a porodila zdravou a krásnou holčičku.

Ve třech

Mezi mnou a manželem to šlo z kopce a byla jsem na všechno sama. On si žil dál jako by byl svobodný a o rodinu se vůbec nestaral. Nezměnil se ani po druhém porodu. Synovi bylo akorát půl roku a na Štědrý den nás odvezli do nemocnice s pneumokokovou infekcí. Muž za námi ani jednou nepřišel a mně došlo, že takové manželství nemá smysl udržovat při životě. Pět měsíců jsem sbírala odvahu a nakonec si našla nového přítele a odstěhovala se k němu i s dětmi. Začal rozvod. Bohužel jsem v něm nefigurovala jen já a můj bývalý manžel, ale i tchyně.

Sbohem

Pořád mi předhazovala, jak si vždycky přála holčičku. Sama má tři syny a vnučka jí měla suplovat nenaplněné sny. Po rozvodu si k sobě dceru často brala, o syna zájem neprojevovali. Vracela se od nich naočkovaná. Přemlouvali ji, aby u nich zůstala. Manipulovali s ní a citově ji vydírali . V šesti letech se moje holčička rozhodla, že chce žít u babičky a mého bývalého muže. Nečekala jsem, že mě jako matku soud odsune na druhou kolej. Mám práci, zázemí a za děti bych položila život. Verdikt byl jasný. Musím respektovat dceřino přání. Obrečela jsem to a dodnes je to pro mě hodně citlivé téma. Je to už sedm let, nevídám se s ní. Připadám si zneužitá. Porodila jsem své bývalé tchyni vymodlenou holčičku.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.