V galerii najdete tipy na změny po porodu.

Nevítaný host

Dcera je vymodlené dítě. Dlouho jsem nemohla otěhotnět. S mužem jsme dělali psí kusy a nakonec se snažení po letech vydařilo. Těhotenství probíhalo bez problémů a porod se obešel bez komplikací. Dcera se narodila zdravá a byla krásná. To ale o svém dítěti tvrdí každá maminka. Bohužel mě zničila poporodní deprese. Kdo nezažil, nepochopí. Zmocnil se mě vztek z mateřství, odmítala jsem se o dítě starat, nic mě nezajímalo, vytáčel mě ruch na ulici kolem našeho bytu. Chtěla jsem jenom ležet a spát, jedla jsem z povinnosti. Dcera mi byla ukradená. Když plakala, nechala jsem ji být a nešla jsem ji utišit. Nechovala jsem ji, nemazlila se s ní, celé dny jsem na ni jenom křičela. Za to, co jsem jí ve vzteku vyčetla, se budu stydět navěky. Trvalo to tři měsíce. Teď bych pro ni dýchala, ale ten společný začátek si nepřestanu vyčítat.

Těžká volba

Po třech letech jsem znovu otěhotněla. Bylo to pro nás velké překvapení. Nesnažili jsme se a s druhým dítětem jsme nepočítali. Byla jsem v rozpacích. Vrátily se mi vzpomínky na poporodní depresi s dcerou. Bohužel při očekávání druhého dítěte byly hormonální výkyvy mnohem horší a dostavily se už v šestém týdnu těhotenství. Gynekolog mě ujišťoval, že je to dočasný stav a po porodu odezní. Nedokázala bych to. Dcera zrovna slavila třetí narozeniny a byla už hodně vnímavá. Rozhodla jsem se pro potrat. Vím, že jsem udělala správnou věc, ale jako žena cítím selhání. Tělo nefunguje a hormony protestují. Dceři se ještě stále snažím vynahradit zmařené měsíce po porodu a na druhé miminko nemůžu ani pomyslet. Kvůli mým slabostem nedostalo šanci na život.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.