V galerii najdete tipy, jak být tchyní na jedničku.
Vysněná holčička
Dceři budou tři roky. Dalo by se o ní říct, že je to první dívka rodu. Tchyně má dva syny a chlapci jsou všude kolem nás. Když se malá narodila, tchyně z ní byla nadšená a měla ohromnou radost. Asi jako každá babička. Dali jsme jí fotku milované vnučky, aby měla připomínku. Teď toho ale lituji. Dozvěděla jsem se něco, co mi není příjemné. Každý den večer tchyně fotku líbá a pusinkuje a mazlí se s ní. Nepřijde mi to normální. Mám z toho mrazivý pocit, že by se mohlo dcerce něco stát. Je to uhozené. Moje babička při vzpomínce na svého muže (mého dědečka) pohladila fotografie, ale bylo jí smutno a rozdělila je smrt. Tchyně je fajn, není zlá, ale je až přehnaně starostlivá a posedlá vnučkou. Nesmím jí nic říct nebo vytknout. Okamžitě začne brečet, urazí se a jde pryč.
Závislost
Chápu, že každý je jiný. Ne každý snese odlišný názor nebo kritiku, ale vždycky s ní mluvím v klidu. Bohužel je umanutá a trucovitá jako malé děčko. Snažím se ji pochopit, ale nejde to. Vždycky přijde s něčím, co mě nemile překvapí. Malá byla nachlazená, nechtěla jsem s ní nikam chodit. Nebyly jsme venku ani u nikoho na návštěvě. Po čtyřech dnech volala hysterická tchyně manželovi, kdy konečně uvidí vnučku. Rozbrečela se mu do telefonu. Nechápala jsem to. Vídá ji pravidelně několikrát do týdne. Připomíná mi to citové vydírání. Začínám na ni být alergická. Její chování mi nepřijde v pořádku. Kdyby tohle bylo to jediné, co mě trápí. Problémů je s ní bohužel mnohem víc.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
