V galerii najdete tipy na změny, které vás po porodu neminou.
Stejně a jinak
Moje sestra a já jsme byly těhotné skoro ve stejnou dobu. Já čekala už druhé dítě, ona své první. Bylo vymodlené, s manželem na něj čekali přes deset let. Všichni jsme se moc těšili. Já měla termín v listopadu, ona v prosinci. Narodila se mi krásná a zdravá dcera. Po mém porodu byla sestra nadšená a nemohla se své princezny dočkat. Při kontrole v devětatřicátém týdnu jí ale doktor řekl, že miminku netluče srdíčko. Musela porodit mrtvé dítě. Po zákroku už nemůže mít děti. Psychicky se zhroutila. Aby toho nebylo málo, zjistila, že ji manžel celé těhotenství podváděl se svou kolegyní z práce. Klišé. Prý se potřeboval odreagovat.
Pomocná ruka
K věci. Sestra začala dost pít, obchází bary, spouští se s muži na potkání. K nám nechce chodit. Říká, že nás má moc ráda, ale jsme ztělesněním všeho, o co přišla. Nemá na to odvahu. Chodím k ní sama a radši bez dětí. Nemůžu se ale dívat na to, jak se ničí. Vždycky mi odsekne s tím, že je to její věc a už nemá žádný smysl života. Chce si jen pořádně užít. Myslím si, že se ze sebe snaží vyhnat prázdnotu. Bohužel jen ona nevidí, že to nepomáhá. Rodiče už nemáme, jsme jen my dvě. Nechci ji ztratit. K psychologovi nechce. Nechápe, jak by jí poradit, když to nezažil. Tak moc bych jí chtěla ukázat nový smysl života. Bojím se, že to spraví jen čas. Na to, že by se mohla zamilovat do někoho s dítětem nebo adoptovat, nereaguje.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
