V galerii najdete tipy, jak se přiblížit dokonalosti.

Ze dna

Měla jsem hrozné dětství, zažila jsem obtěžování i znásilnění. Nikdy jsem se z toho neoklepala. Celý život jsem se cítila nemilovaná a nechtěná, v duši jsem měla zvláštní prázdno. Rodiče se ke mně neměli a na pohlazení jsem čekala zbytečně. S manželem jsem poznala úplně novou úroveň. Obrátil mi život naruby, v dobrém. Tisíckrát bych mu mohla děkovat a nestačilo by to.

Bohužel vzpomínky na dětství ve mně zakořenily hodně hluboko a bez odborné pomoci jsem se s tím snažila bojovat. Trpěla jsem depresemi, pomýšlela jsem na sebevraždu, střídala se u mě euforie a zlost. Čím víc jsem se vracela do minulosti, tím víc jsem byla vděčná za manžela a milovala ho. Bylo mi ho líto. Trpělivě snášel všechny moje nálady, po měsících beznaděje to ale přestal zvládat. Kdybych se nepostavila na vlastní nohy, smetlo by to nás oba.

Našla jsem si práci a začala jsem na sobě pracovat. Po měsíci na novém místě jsem zjistila, že jsem těhotná. V práci mi dali okamžitě výpověď. Nemělo smysl to prodlužovat, když bych za půl roku stejně odešla. Narodila se nám úžasná holčička. Změnila celý můj život. Přestala jsem se pitvat v tom, co bylo, a upínám se jenom na budoucnost. Pokoušíme se o druhé miminko a vyhlížíme lepší zítřky.

Laťka

Dokázala jsem se ze všeho oklepat, ale jedna věc mě pořád děsí. Miluji svého muže i dceru a na první pohled mám dokonalý život. Bohužel nemám vzdělání ani úspěšnou kariéru a svírá mě pocit, že v očích ostatních lidí jsem póvl, který je svému muži přisátý na krku a jeho jediným úkolem je plodit děti a být matkou. Vidí jen to, co je na povrchu, podle nich jsem nic nedokázala. Mám toho za sebou dost, ale nenacházím v sobě sílu, abych o tom vyprávěla.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.