V galerii najdete tipy, jak vycházet s partnerovou rodinou.

Zlom

Mám tchyni, která mě nenávidí. Několik let jsme spolu vycházely dobře, ale pak se všechno zlomilo a po našem přátelství ani památky. Začalo to svatbou manželova bratra. Vzal si ženu, která se baví vrážením klínů mezi lidi. Daří se jí to. Udělala ze mě neschopnou matku, příživnici a nepoctivou ženskou. Nechápu ji, nikdy jsem jí nic neudělala. Bydlíme daleko od sebe, možností potkat se s ní jsem moc neměla. Snažím se s celou rodinou partnera vyjít, ale nejde to. Čím víc tlačím na pilu, tím víc po mně šlapou.

Děti

Jsou tak ubozí, že dělají rozdíly mezi jejich a našimi dětmi. Druhé berou na výlety a mým dětem o tom jenom vypráví. Hračky jsou jenom pro vyvolené. Není možné se s nimi o tom bavit, nemluví se mnou. Když něco řeknu, dělají, že mě neslyší. Zmohli se jen na pomluvy. Vytahují naprosté maličkosti a hlouposti, jde jim jen o to, aby mě pošpinili. Po sedmi letech života s manželem a jeho rodiči jsem psychicky na dně. Bohužel nemáme kam jít.

Útěk

Začínám se jich bát. Mám úzkostné stavy a děsím se dne, kdy je budu muset potkat. Kontroluji každé slovo, abych neudělala něco špatně a nedala jim munici pro další útoky. Je to bludný kruh, ze které nejde vystoupit.

Jsem nekonfliktní člověk, mám ráda rodiče partnera. Vnucovat se ale nebudu. Nechce se mi kvůli nim vstávat z postele. Nejradši bych zalezla do kouta a zůstala tam celý den. Nemít děti, tak uteču. Kéž by se mě manžel zastal. Bohužel mlčí a čeká, že se to mezi námi časem srovná. Já to ale beru tak, že mu na mě nezáleží a nechá na mě bezdůvodně kydat špínu. Je mi jedno, že chce mít od svých příbuzných klid.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.