V galerii najdete seznam změn, které vás po porodu neminou.
Pohoda
Stala jsem se babičkou poměrně mladá. Bylo to krásné. Byla jsem z prvních fotek vnučky u vytržení. Když se dcera s partnerem přistěhovala blíž k mému domovu, nemohla jsem být štastnější. Mohla jsem ji vidět každý den. Nebyl jí ještě ani měsíc a vzala jsem si ji na jedno odpoledne k sobě. Po třech hodinách jsem ale volala dceři, že malou přivezu až druhý den, protože si ji chci pořádně užít. Nebyla kojená, tak s tím nebyl problém. Rodiče byli rádi a souhlasili.
Pochyby
Vnučka nebyla očkovaná. Pořád jsem dceru uháněla, aby pro to něco dělala. Vždycky mě ale odbyla s tím, že jí mám dát pokoj, protože u pediatra už dávno byla. Když jsem ale chtěla vidět očkovací průkaz, chrlila jednu výmluvu za druhou. Malá mi přišla dost neklidná, často brečela, skoro nespala. Netrvalo dlouho a volali mi ze sociálky, že vnučku dceři odebírají pro zanedbání péče a týrání. Neměla jsem moc času se rozhodnout. Byla jsem zaměstnaná, ale věděla jsem, že nedopustím, aby naše holčička strávila i třeba jen hodinu v kojeňáku.
Výzva
Zavolala jsem do práce a dala výpověď. Nakonec jsme to všichni zvládli. Dnes je vnučce devatenáct měsíců a já se začínám pomalu vracet do práce. Pomáhá mi moje maminka, která dítě v noci pohlídá a já si můžu jít vydělat na noční směnu. Biologická matka dítěte zmizela, nic o ní nevíme. Aspoň mi ale do výchovy nikdo nemluví. Bylo to všechno dost náročné a nečekané, ale jsem moc ráda, že mám doma tak krásnou a zdravou holčičku.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
