V galerii najdete tipy, jak si vyšetřit čas pro sebe.

Začátek konce

Byla jsem šťastná. Měla jsem úžasného manžela a šestiletou dceru. Nemohli jsme si dovolit všechno na světě, ale měli jsme jeden druhého. Nad to není. Jednou jsem šla pozdě večer domů z brigády a napadl mě cizí muž. Znásilnil mě a já otěhotněla. Odpor k potratům mi nedovolil zabít dítě. Rozhodla jsem se ho donosit a hned po porodu odevzdat k adopci. Měla jsem jasný plán, ale stejně jsem se z toho dlouho vzpamatovávala. Manžel stál v pozadí a podporoval mě. Tvrdil, že bychom mohli dítě vychovat a přijmout za své, ale cítila jsem, že si po porodu vydechl. Bylo to správné rozhodnutí.

Byla to pro nás ohromná zátěž, psychicky jsem padla na dno. Skončila jsem na antidepresivech. Policejn vyšetřování mě ubíjelo. Dokonce jsem se v soudní síni setkala s násilníkem a svědčila proti němu. Byly to nervy. Chodila jsem na terapie a přežívala jen díky vysokým dávkám prášků.

Poslední kapka

Minulý rok jsem si po dlouhé době konečně řekla, že se náš život vrací do starých kolejí. Věřila jsem, že jsme všechno špatné překonali. Před šesti měsíci se ale manžel nevrátil z práce. Stal se obětí autonehody. Zemřel po střetu s opilým řidičem. Od té doby nejsem schopná fungovat doma ani v práci. Cítím ohromnou nespravedlnost. Nejradši bych se zabila a odešla za svým mužem. Milovala jsem ho a on mě cizí vinou opustil. Nemůžu to ale vzdát kvůli dceři. Je zlatá a snaží se mi ve všem pomáhat. Je ze ztráty otce nešťastná. Nechci být sobecká, ale nemám chuť probudit se do dalšího dne.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.