V galerii najdete tipy, jak se přiblížit dokonalosti.

Změna

Mám problém. S mužem jsem už devět let a pořídila jsem si s ním dvě děti. Byl ukázkový, bohužel po prvním porodu se změnil k nepoznání. Roky jsem čekala na změnu, ale dnes je mi jasné, že nic takového nepřijde. Ukázal se v pravém světle. Takový prostě je. Nemám sílu odejít. Je to chronický lhář, a tak se mu pro jistotu s ničím nesvěřuji. Akorát by toho zneužil a překroutil to, co mu říkám. Několikrát jsem s ním zkusila v klidu mluvit, ale je to arogantní buran a vina je vždycky na mojí straně. Po mateřské dovolené s druhou dcerkou jsem si našla práci. Jsou to sice dvanáctihodinové směny a je to fyzicky náročné, ale chodím tam vydechnout. Baví mě to a nemusím být zavřená doma s tím hulvátem.

Rodiče a děti

Bohužel se jen těžko smiřuji s tím, že s ním tráví čas moje holčičky. Nechápu, proč ho mají tak rády. Táhnou se za ním. On jen hraje hry na počítači a na děti kašle. Často je bije kvůli maličkostem. Když uhodil dceru naposledy, dala jsem mu facku. Na oplátku jsem dostala takovou ránu, že jsem měla otisk dlaně na tváři ještě po třech hodinách. Jsem pro něj nula, služka a stroj, který všechno zvládne. V práci je mi kvůli tomu hodně smutno. Vím, že holky nemají beze mě stoprocentní péči, kterou si zaslouží. Vykoupat, nakrmit a spát. Nic navíc jim nedá.

Chtěla bych od něj odejít, ale nezvládnu sebrat dětem otce. Nevím, asi to mezi nimi nějak funguje. Po boku muže nevidím budoucnost, plány, sny ani podporu. Moje problémy ho vůbec nezajímají. Otupěla jsem, trvá to už několik let. Kéž bych našla takovou odvahu jako jeho první žena, která sbalila syna a opustila ho.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.