Bez respektu

Je mi dvaadvacet let a mám s přítelem, který je ve stejném věku jako já, pětiměsíční miminko. Před otěhotněním byl náš vztah zvláštní, nic nás u sebe nedrželo. Vím, že mě podváděl. Bydleli jsme odděleně a po několika měsících trápení se rozešli. Když jsem ale zjistila, že čekám dítě, všechno se změnilo. Dali jsme se dohromady a přítel sehnal byt. Doufala jsem, že se všechno v lepší obrátí. Sestěhovali jsme se, bohužel se vztah vrátil do starých kolejí. Přítel byl pořád s kamarády, se mnou doma trávil minimum času. Byla jsem hloupá a věřila jsem, že dcerka ho změní.

Nikdy nezapomenu na moment z porodnice. Ležela jsem na pokoji a přišla mi od přítele zpráva s fotografií, na které je se svou milenkou u nás doma. Byl to omyl. Obrečela jsem to, ale nemohla jsem si vyskakovat. S mateřskou kolem sedmi tisíc bych se sotva uživila. Jsem s dcerkou doma sama, on je pořád pryč a před kamarády se převádí, s kým vším se vyspal. Všem tvrdí, jak mě nemiluje a je se mnou jenom kvůli dítěti. Lže o tom, kolik mi dává peněz. Dává mi jenom na nájem. A i o to musím prosit. Dohaduje se se mnou a všechno mi předá až na poslední chvíli. Každý měsíc se bojím, aby mi dal peníze včas. Nechci s ním být.

Kudy dál?

Je to složitá situace. Byt, který teď máme, nechci opustit. Bylo by fajn, kdybych tu mohla s dcerkou bydlet i bez přítele. Mám kousek jeho i svoji rodinu a je velký tak akorát pro matku s dítětem. Musím si co nejrychleji najít nějakou práci na doma a obejít úřady a zjistit, jestli mám na něco nárok. Myslím, že jsem neudělala nikdy nic špatného, abych musela trpět vedle takového člověka.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.