Rychlovka

Jsem bezhlavě zamilovaná a zároveň muže k smrti nenávidím. Je to složité. Od začátku to byla láska jako trám. Oba jsme do vztahu skočili po hlavě. Po měsíci jsme spolu začali bydlet a o pár týdnů později přišla žádost o ruku. Souhlasila jsem. Tři měsíce po zásnubách jsem otěhotněla. Nebylo to plánované, přišlo mi to moc brzy, ale lékaři mi nedávali velké naděje na početí, a tak jsme to přijali a těšili se na přírůstek. V tu dobu jsem byla opravdu šťastná. Na začátku třetího trimestru jsme se vzali, aby se dítě narodilo do úplné rodiny.

Zkrat

Postupně jsem se dozvídala, že muž není zrovna svatý. O několika přešlapech jsem věděla už před svatbou, ale bylo toho čím dál víc. Ze všeho nejvíc mi vadily dluhy. Budilo to ve mně odpor. Hodně a často se kvůli tomu hádáme. Nikdy nepřekonám, že mi něco takového tajil.

Všechno se vyhrotilo po rodinné oslavě. Šli jsme domů a manžel byl hodně pod parou. Začala jsem mu všechno vyčítat. Byla jsem hysterická a křičela jsem na něj, že mi zničil život. Byla jsem z něj znechucená. Nesnáším alkohol a opilé muže. Můj otec se léčil ze závislosti a od té doby mám k tomu odpor. V zápalu hádky jsme do sebe začali strkat. Skončila jsem na zemi a muž mě několikrát kopl do břicha. Nechápu, jak mohl něco takového udělat. Bolí mě i samotná vzpomínka na ten nešťastný večer. Zatím jsme spolu. Věřím, že ho dítě změní. Nevím, co bude dál. Nikdy mu to neodpustím.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.