Nejhorší matka

Nesnáším svoji tchyni. A sebe ještě víc. Za to, že nejsem schopná se jí postavit. Máme čtyřměsíční holčičku a tchyně mě ještě neuznala jako matku. Umí mě jenom shazovat a neuvěřitelným způsobem mě komanduje, poučuje mě a řídí můj život. Nemám sílu vpálit jí, aby mi dala konečně pokoj. Myslí si, že když je to zdravotní sestra u pediatričky, ví všechno a má právo mi do mateřství mluvit.

Každý den jen poslouchám, že moc čtu a ve finále vím houby. Je špatně i to, že se chci vzdělávat a mít přehled, abych věděla něco o vývoji dítěte. Když jsem v něčem tápala a šla jsem se jí zeptat, hned to obrátila proti mně, jak jsem hloupá. Tvářila se povýšeně a naznačila, že nechápe, proč jsem si zrovna já pořídila dítě, když něco nevím. Ničí mě to. Ona mě ničí.

Nepoučitelná

Nejhorší na tom všem je, že to věčné stěžování unavuje mého muže. Ano, tak to skutečně nazval. S matkou nesouhlasí, ale nechce, aby někomu povolily nervy a on musel zakročit. Z toho má strach. Celý život všichni tchyni ustupují. Je to hádavá ženská, všechno ví a nerespektuje cizí názory. Je lepší se stáhnout a nechat ji na pokoji. Nikdo se s ní nechce pořád dohadovat. Na jednu stranu k ní chovám úctu, rodiče mě tak vychovali. Ale nemyslím si, že bych si takové jednání zasloužila.

Bohužel bydlíme v jednom domě. Každý má jedno patro. Držím se zpátky, nechci v takovém prostředí zbytečně vyvolávat hádky. Nejradši bych jí ale řekla, že by měla mlčet a vypakovat se k sobě do bytu. Je mi z toho smutno. Vím, že to nemá řešení. Stěhovat se totiž nebudeme a ona se nikdy nezmění.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.