Daniela: Tchán s tchyní mají odporný zvyk, mám chuť se okamžitě odstěhovat

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Jsem šťastná, ale nejsem schopná překousnout, v jakém nepořádku žijeme. Není to naše vina. 

V galerii najdete tipy, jak vycházet s partnerovou rodinou. 

Na skládce

Nesnáším konec léta.

Miluji svého úžasného muže. Chodí do práce a snaží se mně i našemu dítěti maximálně věnovat. Vím, že nás zbožňuje. Udělá všechno na světě, abych byla šťastná. Bohužel to není ideální. Bydlíme u jeho rodičů. Jsou falešní, pomlouvační, líní, nepořádní a alkoholici. Nejsou závislí, ale něco ostřejšího si dají každý den. Když ne tvrdý alkohol, tak tchán propadá pivu a jeho žena vínu. To množství mě zaráží. Před těhotenstvím jsem pracovala ve třísměnném provozu a každou volnou chvilku, když doma nikdo nebyl, šla jsem a poklidila na zahradě. Vyplela jsem, posbírala jsem víčka od piva, uklidila jsem v zahradním domku. Je tu nepořádek. Všude jsou hromady šrotu, sutě, sklo, nedopalky. Neumím si představit, že bych syna pustila na zahradu. Bála bych se, co kde najde. Na každém kroku je něco. Ještě před pár lety bych jen zakroutila hlavou a pomyslela si, co to tam musí žít za lidi. Vypadá to tady spíš jako sběrna odpadu. Všechno, co jim projde rukou, jen tak zahodí a dál si toho nevšímají. 

Letos na jaře jsem si řekla, že nebudu na cizím pozemku otročit. Máme tu jen klasickou nájemní smlouvu. Nevidím důvod po nich uklízet a zvelebovat jim domov. Stejně jsem to ale nevydržela. Poslední měsíc měl syn náročné období a nedal mi chvilku klidu, brečel a chtěl být pořád na ruce. Když jsem mohla, šla jsem si místo uklízení radši lehnout. Měsíc jsem se na zahradě neobjevila, nic jsem neposbírala. Hrůza. Asi si zvykli na to, že  to za ně někdo dělá. Žijeme tu už pár let a je to rok od roku horší. Přemýšlím o tom, že bych sbalila dítě a odstěhovala se s ním pryč. Nechci ale opustit chlapa, do kterého jsem bezhlavě zamilovaná, jenom kvůli jeho rodičům. Přijde mi to hloupé. 

Marná snaha

Bavili jsme se o tom už několikrát. Muž mě chápe a soucítí se mnou, ale nemůžeme je změnit. Nechce je tu nechat samotné, dům by jim po čase spadl na hlavu. Rodiče si ho bohužel vychovali tak, že je naučený jim pomáhat. Jede na dno svých sil a večer o půl deváté se vyčerpaný svalí na gauč a usne. Nic se nezmění. Když jeden z nás přijde s novým nápadem, co by šlo opravit nebo předělat, smetou to jeho rodiče ze stolu. Všechno je zbytečné, složité a stojí to spoustu času a peněz. Poučovat a poroučet, to umí. Už se na to nechci dívat a těším se, že budeme celou zimu doma. Nebudeme se potkávat venku a všechen nepořádek zakryje sníh a jinovatka. 

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky