V galerii najdete seznam změn, které se vám po porodu nevyhnou.
Chyba
Měla jsem krásný život, super práci, skvělého přítele, spoustu kamarádů a rodinu. Pak mě ale na firemním večírku znásilnil přítelův kamarád a všechno se pokazilo. Byla jsem sice opilá a neměla jsem sílu se ubránit, ale živě si to vybavuji. Jako by to bylo včera. Vrhnul se na mě a já mu odporovala. Nikomu jsem se s tím nesvěřila, neví to ani přítel. Hodila jsem to za hlavu a snažila se na to nemyslet.
Na očích
Bohužel jsem otěhotněla. Několik měsíců před večírkem jsme se s přítelem snažili o miminko, poslední dobou to ale v posteli vázlo. Je jasné, kdo je otec. Přítel si od začátku myslí, že je dítě jeho. Byl moc šťastný a já si přála, aby to byl všechno jenom zlý sen. Celou dobu jsem cítila, že to tak nebude. Chtěla jsem jít na potrat, ale co bych řekla? Byla jsem na vážkách. Vyčítala bych si, kdyby to ve skutečnosti bylo přítelovo dítě. Nedokázala jsem se nikomu svěřit.
Teď už mám malého chlapečka. Není ani jednomu z nás podobný. Nevím, co mám dělat. Trpím depresemi. Cítím, že přítel není jeho biologický otec. Je ale můj a chci říct pravdu nahlas a dohnat přítele na testy. Ulevila bych tak svému svědomí, bohužel by se mi život sesypal jako domeček z karet. Potřebuji vyhledat psychologa, mám noční můry a s přítelem jsem nespala víc než rok. Vymlouvala jsem se na těhotenství, pak na bolesti po porodu. Už nevím, jak se z toho vykroutit. Nedokážu mít sex. Když se dívám na syna, necítím hlubokou lásku. Trhá mi to srdce.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
