V galerii najdete, co všechno se po porodu změní.
Varování
Přiznávám, že nemám dítě ve své péči. Nemůžu. Málem jsem zabila sebe i jeho. Lituji toho, že jsem poporodní depresi nezačala řešit včas. Na všechno jsem měla dost času. Dostat dítě zpátky bude velký problém. Nemám k němu žádný vztah. Začalo to před třemi lety. Měla jsem deprese a laktační psychózu. Nejdřív jsem syna nechtěla přijmout, nebyla jsem schopná něco dělat a pak jsem vůči němu byla agresivní. Bolí mě na to vzpomínat. Mívala jsem halucinace a na několik měsíců jsem skončila na psychiatrii. Beru antidepresiva a soud svěřil dítě do péče otce.
Každý sám
Už spolu nežijeme. Chodím k němu syna pravidelně navštěvovat. Jsou mu tři roky a nic moc se nezměnilo. Chybí mi a mám ho svým způsobem ráda, ale je to nevychovaný spratek. Neměla bych to o vlastním dítěti říkat, ale udělal to z něj jeho otec. Řve a vynucuje si. Nedávám to najevo, bohužel se při každé návštěvě těším, že syna zase odevzdám jiným. Beru sice prášky, ale po každém setkání mám myšlenky na sebevraždu. Mám pocit, že svůj život nezvládám.
Bývalý přítel zatím žije sám jen se synem a pomáhá mu jeho matka. Děsím se ale chvíle, kdy si najde novou známost a přivede synovi macechu. Na jednu stranu s nimi nechci být, na druhou stranu nesnesu, aby měli novou rodinu. Nebýt mých psychických problémů, byli bychom spokojení a šťastní.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
