V galerii najdete tipy, jak zvládnout společné bydlení bez úhony.
Na dvou frontách
Jsem bisexuálka a mám přítele i přítelkyni. Oba s tím souhlasí. Přítel mi takový vztah dokonce navrhl a podporuje mě v tom. Přítelkyně se ale nedávno dostala do nepříjemné situace a nemá zázemí. Napadlo mě, že bych ji mohla vzít k nám. Problém je, že máme dvě děti. Bojím se, jak by zareagovaly. Doteď neměly o mé orientaci tušení. Když by u nás najednou bydlela nějaká teta, mohlo by se to rychle provalit.
Opatrně
Samozřejmě bych ji nechala samostatný pokoj a spaly bychom spolu jen v době, kdy by byly děti pryč. Ale bojím se, že nás zradí náhoda. Ani nechci přemýšlet o tom, že by je to mohlo do budoucna poznamenat. Dceři je šest let a synovi teprve čtyři.
Stejným směrem
Chtěla bych se poradit s někým, kdo je ve stejné situaci a nevidí jen to, že je to nestandardní a nezdravé. Neodsuzujte mě jen proto, že vy takové nejste. Já chápu, že se to někomu nemusí líbit, ale každý ať si žije po svém. Stejně tak nestojím o komentáře gramatických nacistů, kteří hledají chyby, jen aby lynčovali a cítili se jako mocipáni. Chci jen objektivní názor, jestli taková situace nemůže mít vliv na děti.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
