Rozvod nás rozkmotřil

Je mi nesmírně smutno z toho, jaký vztah mám se svou mámou. V dětství jsem s ní skvěle vycházela a měly jsme se rády. Když jsem ale byla v pubertě, máma si našla jiného muže, s tátou se rozvedla a odešla od nás. Dlouho jsem jí nemohla odpustit, že si vybrala chlapa místo svých dětí. Postupem času jsem ale přijala to, že ho miluje a přála jsem jí štěstí. Jenže ona už o mě a později mou rodinu zájem neměla.

Mému synovi Jiříkovi je devět měsíců a od jeho narození ho máma navštívila jen dvakrát. Naposledy to bylo, když mu byly dva měsíce. Ani s tátou jsem neměla vždycky ideální vztahy, ale ten se alespoň jednou za čas zastaví, aby svého vnoučka viděl a mohl si ho pochovat. Vždy všude čtu, jak se prarodiče o svá vnoučata zajímají, chtějí je mazlit, hlídat, vozit v kočárku. O to víc je mi líto, že moje máma toho není schopná.

Při druhém těhotenství mě úplně odstřihla

Několikrát jsem se matce snažila po telefonu nebo přes zprávy vysvětlit, že bych byla ráda, kdyby se o Jiříka více zajímala. Že i když nemá zájem o to vídat se se mnou, tak na to nemusí Jiřík doplácet a měl by znát svou babičku. Ona to ale nikdy nechápala.

Vrchol všeho byl, když jsem jí oznámila, že jsem podruhé těhotná. Od té doby mi nenapsala jednu jedinou zprávu. Vůbec si nedokážu vysvětlit, kde se v ní ten neuvěřitelný nezájem vzal. Napadlo mě, jestli to není mým přítelem. S ním totiž úplně nevychází a vždycky mě od něj odrazovala, a to i přesto, že se o mě i o malého dokázal přítel skvěle postarat, i když syn není jeho. I moje babička je z toho smutná a nemá pro svou dceru pochopení. Mám pocit, že se moje máma nikdy nezmění. Už ani nemám sílu jí cokoliv vysvětlovat a doprošovat se pozornosti. Jen je mi to všechno nesmírně líto.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Související články