Starala se o mě sestra

Když jsem byla ještě malá, otec nás opustil. Zůstala jsem tak jen se svou starší sestrou Blankou a mámou. Aby nás ale máma mohla zabezpečit, byla od rána do večera v práci a prakticky na nás neměla čas. Mou největší oporou tak byla Blanka, která se o mě starala, doma uklízela a vařila.

Přiznávám, že já jsem byla spíš takový raubíř a jako dítě jsem poměrně dost zlobila. A pravděpodobně už tehdy se vztah mé matky ke mně začal rozpadat. Nikdy jsem od své mámy necítila lásku, nikdy se ke mně nechovala tak hezky, jako se chovala k Blance. A to se bohužel nezměnilo ani potom, co jsem dospěla a začala si žít svůj vlastní život.

Matka se ke mně chová hrozně, sestra se tomu směje

Přestože jsem možná nebyla ukázkové dítě, vždy jsem svou matku měla ráda. Dnes jsem přesvědčená o tom, že mi zkrátka pozornost matky chyběla a já si ji jako dítě snažila získat právě tím, že jsem dělala různé vylomeniny. Tím jsem se ale nakonec dostala k absolutnímu opaku. Neměla mě ráda, a dokonce, když měla nějakého nového přítele, řekla mu, že když budu zlobit, má ten chlap povolení mě potrestat.

I dnes moc dobře vím, že má matka mou sestru radši než mě. Už dříve mi během různých hádek matka otevřeně řekla, že zatímco Blanka byla chtěné dítě, tak já ne. Zničilo mi to sebevědomí a trpěla jsem komplexem méněcennosti. Tím ale možná stále ještě trpím. Ale pořád se snažím si k matce tu cestu najít. Moc bych si přála, abychom si rozuměly, občas spolu zašly na kafe a dokázaly si povídat o normálních věcech. Ale má matka evidentně nechce. Když už spolu mluvíme, takřka neustále mi nedává, naváží se do mého vzhledu, vyčítá mi, že nejsem tak samostatná jako Blanka a že jsem prostě k ničemu. Nejhorší na tom ale je, že nemám oporu ani v Blance, ta se totiž máminým komentářům na mou osobu vždycky jen směje.

Vůbec nevím, co s tím mám dělat. Dokážu o sobě říct, že jsem šikovná, hodná holka. Jsem velmi empatická a extrémně citlivá. Vím, že se dokážu s naprostým přehledem postarat o svou domácnost. Ráda bych to mámě dokázala, ale často přemýšlím, že s ní i mou sestrou zkrátka veškerý kontakt přeruším. Ničí mě představa toho, že by jim to bylo vlastně úplně jedno.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.