Chtěl, abychom se měli líp
Jiří byl vždy pracovitý a chtěl žít takový ten lepší život, kdy se nemusí ohlížet na to, jestli má koupit máslo za 40 nebo za 60 korun. Než jsme měli dítě, řekla bych, že jsme na tom byli po finanční stránce víc než dobře. Jak se malá narodila a já přestala chodit do práce, pochopitelně jsme o značnou část peněz přišli. Nebylo to ale nic hrozného a jsem přesvědčená, že bychom i jen z manželova platu dokázali skvěle vyjít. Jiřímu to ale bylo málo. Chtěl, abychom mohli jet dvakrát do roka na dovolenou, jako tomu bylo před porodem, a také spoustu dalších finančně nákladnějších věcí. Našel si proto druhou práci.
Jsem vděčná, ale…
Na jednu stranu Jiřího obdivuju. Že takhle přemýšlí a koná namísto řečí. Už mi to ale začíná lézt na nervy. Vím, že to dělá všechno pro nás, ale od doby, co má druhou práci, není prakticky nikdy doma. Vrací se pozdě večer, a to už většinou spím. Maximálně si třeba jen tak na hodinu popovídáme. Ani si nepamatuju, kdy jsme spolu naposledy měli sex.
Já se o něj vzorně starám. Připravuju mu jídlo do práce, oblečení, když večer přijde, má nachystanou večeři. Chci mu zkrátka život usnadnit. Říkám si ale, že bych měla raději míň peněz v měsíčním rodinném rozpočtu. Chci být s manželem, ne věčně sama s dítětem.
Nejhorší na tom všem však je, že i když má dva dny v týdnu volné, doma je s námi prostě trávit nechce. Začal chodit na fotbal, což respektuji, protože vím, že se po práci chce někde odreagovat. Jenže po fotbalu jde s kamarády na pivo a vrací se až pozdě v noci. A když už je náhodou s námi doma, hraje hry na počítači a prakticky mě ani dceru nevnímá. Už nevím, co mám dělat. Je mi jasné, že bych si s ním o tom měla promluvit, ale nechci být za hysterku.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.