Rodiče na baterky

Můj bratr udělal něco, co mi hlava nebere. Jeho přítelkyni nechci už nikdy vidět. Nemám pro ni slušný výraz. Zřekli se desetiměsíčního synka. Péči o dvě děti nezvládali, ale staršího syna se nechtěli vzdát. Druhé miminko jim bylo od začátku na obtíž. Měli k němu odpor a nestyděli se to přiznat. Chtěli ho strčit do dětského domova. Naštěstí se to rozkřiklo a zasáhli jsme. Vzali jsme si ho k sobě. Máme sice sedmnáctiměsíční dcerku a starostí až nad hlavu, ale nesnesli bychom, aby milované dítě skončilo mimo rodinu. Můj bratr se dítěte před úřady zřekl, stejně tak jeho partnerka. Klouček vyrůstá u nás a myslím, že se má moc dobře.

Pro děti to nejlepší

Bohužel se postupně dozvídáme, co se u bratra dělo. Děti psychicky týrali a toho staršího dost bili. Několikrát s ním praštili o zem. Teď už to všechno řeší soud a já mám dítě předběžně v pěstounské péči. Je na tom lépe, nebojí se, nebrečí, hraje si a je u nás šťastný a veselý. Bohužel si jeho rodiče po pár týdnech uvědomili, že přijdou o dost peněz od státu. Začínají vymýšlet, jak dostat synka zpátky k sobě. Jsme zoufalí. Nemáme moc peněz, ale dáváme všechny úspory na právníky. Budeme se soudit. Nehodlám přihlížet tomu, jak lidé ubližují dětem. O to hůř, že jsou to moji příbuzní. Prcka do takové rodiny nikdy nevrátíme.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který jej předal redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.