V galerii najdete tipy, jak zvládnout společné bydlení bez úhony.
Vliv
Před šesti týdny se nám narodila krásná holčička. Bohužel jsme v té době neměli ještě vyřešené bydlení a nedali nám povolení ke stavbě. Museli jsme vzít zavděk nabídkou partnerčiných rodičů. V sedmi lidech jsme bydleli ve čtyřpokojovém domě. Mimo tchyně a tchána tam byla ještě sestra mojí ženy a babička. Vůbec mi to nevyhovovalo, byl jsem všem na očích. Partnerka si ale pohodlí a pomoc rodiny nemohla vynachválit. Když jsem se ozval, všechno se otočilo proti mně. Nedokázali překousnout, že jsem si dovolil mít svůj názor. Chtěl jsem ženu odtáhnout pryč, ale nešlo to.
Obrat
Začala tvrdit, že už mě nemiluje, že jsem se změnil, že nikam nepůjde. Vyhodila mě a dceru mi nechce vůbec půjčovat. Nemůžu ji ani vidět nebo povozit v kočárku. Čeká nás soud. O holčičku mám ohromný zájem, ale bojím se, jak to celé dopadne. Soudy bývají na straně matek a moc nehledí na to, co za rozporem stojí. S bývalou partnerkou není kloudná řeč. Dělá všechno pro to, abych se s malou neviděl.
Práva
Nejde mi o alimenty, ale o spravedlnost, snad si zasloužím kontakt se svou dcerou. Chápu, že je dítě v takovém věku závislé na matce, ale kde jsou práva otce? Je mi pětadvacet let, jsem slušný, pracovitý a bez záznamu v rejstříku trestů. Je to pro mě nesmírně těžká situace. Nečekal jsem, že by se něco takového mohlo stát. Máme spolu dítě a chtěli jsme si pořídit dům snů. Teď bojuji jen za to, abych se mohl s dcerkou vídat. Chci, aby věděla, že tu pro ni vždycky budu.
Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
