Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Marie: Máma si ze mě dělá služku, když se ozvu, začne mě citově vydírat

Matka si ze mě dělá služku. (ilustrační foto)
Matka si ze mě dělá služku. (ilustrační foto)
Zdroj: Profimedia

Své matce jsem nesmírně vděčná za to, jak se o mě i mého bratra dokázala postarat, i když na nás byla sama. Mám ji moc ráda a nemám sebemenší problém s tím jí poskytnou pomoc, když ji potřebuje. Domnívám se ale, že si na mou dobrotu zvykla a začala jí dost často využívat. Už mi to leze krkem. 

Máma si zřejmě myslí, že jsem její poskok

S mámou jsem si byla vždycky velmi blízká a nesmírně jsem ji obdivovala za to, jak se o mě a mého bratra dokázala postarat. Táta od nás odešel už dávno, a tak se máma musela umět otáčet, aby nás dokázala po všech stránkách zabezpečit. Vždycky jsem si říkala, že jí to všechno jednou vrátím a pomůžu jí, s čím bude potřebovat. Jenže to, co se děje, začíná být neúnosné. Přestože bych pro svou mámu udělala snad všechno, i já mám své hranice. 

Už pět let s mámou nežiju, ale doma s ní je ještě můj mladší bratr. Přestěhovali se z velkého města na vesnici, kde nic není. Máma nemá řidičák a bratr ještě není dostatečně starý na to, aby si jej mohl vybavit. Tím pádem je máma podstatnou část času závislá na mě. Musím ji vozit na nákupy, k lékaři nebo se psem k veterináři. Můj přítel je pro změnu velmi zručný, takže když zrovna nemusím mámu někam odvézt, tak po něm chce, aby jí opravil něco na domě. Máma se s tátou rozvedla už dávno, jiného muže ve svém životě nechce. A přivrtat si sama poličku zřejmě taky ne. 

Mám toho plné zuby

My s partnerem žijeme ve městě, kam můj bratr chodí na školu a máma do práce, takže už je zcela běžnou praxí, že k nám domů chodí oba čekat, když jim nejede autobus. Brácha věčně někde pije a pak u nás chce přespat. Vždyť přece nevadí, že ráno vstáváme do práce a můžeme pro něj v jednu ráno někam dojet. Mámě to přijde úplně normální a když jí náhodou řeknu, že mi něco vadí, na všechno odpoví, že si má rodina přece pomáhat. Ale, sakra, mě to tak vyčerpává! 

Ještě k tomu se dokáže urazit, když si dám doma večer po práci jedno pivo, protože si zrovna usmyslí, že potřebuje někam odvézt. Kdyby to bylo párkrát do měsíce, neměla bych s ní sebemenší problém, ale je to prakticky na denním pořádku.

Už opravdu nevím, co mám dělat. Mám strach jet s partnerem na výlet nebo si u kamarádky dát skleničku vína, kdyby si máma náhodou zase dupla, že něco potřebuje. Ve finále se jí za to ještě omlouvám. Zkoušela jsem s ní několikrát o tomto problému mluvit, ale vždy to z její strany skončí jen citovým vydíráním. Jsem bezradná. 

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky


ZAVŘÍT REKLAMU